Můj (náš) rok 2022

Všude se to hemží články o shrnutí roku 2022 a tak jsem si řekla, že ho taky napíšu. Jen z jiného úhlu pohledu… přeji příjemné čtení!

Hup rovnýma nohama!

Do roku 2022 jsem vstupovala kupodivu nejistě. S velkou dávkou obav, jaké to bude. Plátcovství DPH jsem měla oficiálně už třetí měsíc na krku, doma půlroční dcerku, pracovala jsem po nocích a častokrát jsem si představovala, jaké by to bylo, kdybych se na celý projekt ‚‚vykašlala‘‘. Jsem ráda, že zůstalo jen u představ a ne u reálného rozhodnutí, protože tehdy jsem ještě netušila, jaký bude tento rok jízda!

Na začátku roku jsem se trochu odklonila od směru, ve kterém jsem projekt založila. Rozhodla jsem se udělat kurz Jsem spokojená učitelka, na který navazoval dlouhodobý program Sebe-vědomá učitelka. Ač oba z nich hodnotím zpětně jako super počin, jsem ráda, že jsem se nakonec vrátila na původní cestu. Záměr obou (kurzu i programu) byl podpořit učitelky jako ženy. Dodat jim sílu do práce a do života…

Zpětně, když se ohlédnu, tak to mělo velký důvod si tím projít. Dnes už vím, že nemusím dělat kurz či program navíc, abych takto učitelky podpořila. Dělám to automaticky i v ‚‚běžných‘‘ kurzech, které pořádám. Protože naše spokojenost jde ruku v ruce s úspěšností v práci. Každopádně za tu zkušenost v prvním čtvrtletí roku 2022 jsem vděčná. Ukázalo mi to, čeho jsem schopna.

Údolí temna?

Je zajímavé, že měsíce únor, březen a duben mám trochu v mlze. Když si tu vzpomínám a koukám na fotky, uvědomuji si, že jsem byla trochu schovaná v ‚‚doupěti‘‘ a skládala si myšlenky v hlavě. Realizovala jsem pár školení pro školy, jinak nic. Až na přelomu jara a léta jsem vylezla opět z ulity a rozhodla se zopakovat velký 4týdenní kurz zdarma. Což byla opravdová zkouška ohněm!

Pamatuji si přesně, jak jsem byla nadšená, že se do kurzu přihlásilo přes 3 000 lidí. Nadšení mne opustilo hned první den, kdy kurz začal. Za celou dobu fungování projektu jsem nezažila takový kolaps, který nastal v tento den D. E-mail byl zahlcen zprávami o nefunkčnosti webu a přihlašování, hned v pondělí jsem objevila přes 500 zpráv. Šílenost, ale to byl jen začátek.

Web spadl… pro nezasvěcené – kvůli autorským právům a také kvůli přístupu pro všechny (neboť ne každý má facebook) pořádám kurzy v členské sekci na webu. Což byl v tento moment kámen úrazu – jelikož ne všichni se dokázali správně přihlásit, a já posílala za ten den opakovaně několik desítek nových přihlašovacích údajů, web nám odpojili z důvodu podezření na napadení.

Spadnutí webu se stává, člověk s tím musí počítat. Horší je, když se to stane v moment, kdy vám začne kurz a do toho je podpora webu zahlcena také, neboť řádí válka na Ukrajině a hackeři napadají tisícovky webů denně.

Jestli si stále nedovedete představit moje zoufalství, tak prosím, vypadalo to asi takto: ‚‚Bože můj, já se na to můžu vykašlat!!! Dělám kurz zdarma, lidi naštvaní, vypadám jak k****, že to nemám funkční! Podpora žádná! Že já se na to nev*****!‘‘… K tomu si přidejte dupání, vztekání, brekot a běhání po domě dokola. (Jo, bylo to hrozné!)

Přes všechny nezdary se nakonec podařilo web zpřístupnit a kurz udělat. Ten, kdo se nenechal hned ze začátku odradit, tomu tady ještě jednou moc DĚKUJI!, protože si vážím vaší trpělivosti i pochopení. A proto to zde píšu zpětně, protože ano, byl to pro mne opravdu zlomový zážitek.

Bez pomoci to dál nejde

Jarní kurzová zkušenost mi dala jasně najevo, že projekt Učíme společně je už připraven na pomoc zvenčí. Už to není sranda ‚‚z obýváku‘‘ jedné učitelky, ale zcela vážný úkol. Měnit české školství skrze učitelky lze a dokonce je o to velký zájem. Přijímám výzvu!

A proto jsem v červnu přivítala v týmu dvě úžasné ženy Míšu a Péťu. Teď, když to píšu, jsem zase naměkko. Rozumějte – jedna obyčejná učitelka si založila na kolenou projekt, který teď, po třech letech existence, sleduje přes 12 tisíc lidí (aktuálně v e-mailové databázi). Najednou ta učitelka školí, lektoruje a podporuje další učitelky.

Šedivá myš, o které nikdo nevěděl, najednou přibírá pod projekt další lidi a celé to roste… Nejsem nikdo výjimečný, jsem obyčejná holka. Dělám chyby, učím se za pochodu a rostu společně s vámi. A najednou na to nejsem sama! Nebýt holek, bůhví, jak by projekt další měsíce vypadal. Zcela upřímně tu přiznávám, že sama už bych to nedala.

V září si dám kávu?

Často se mne učitelky ptají, jak to všechno zvládám při práci? Že mne obdivují a že nechápou, kde na to beru čas. Možná některé stále nevíte, že nejsem každý den ve škole. Je na čase to napsat i sem, na web, aby to bylo jasné.

Jsem učitelkou, která má aktuálně doma 1,5 roční štěstí. V praxi jsem s vámi, učitelkami, skrze telefonáty, ZOOM cally, konzultace naživo a školení na školách. Momentálně neučím svou třídu, přesto mám pocit, že učím více, než předtím. Ty desítky (ne-li stovky) tříd a dětí, o kterých mi vyprávíte na setkáních v kurzech a společně vymýšlíme, jak učit, jak dělat to či ono… Miluji to!

Když se vrátím zpět do běhu roku, do léta, usmívám se. V létě jsem měla nabitý kalendář – kurz V září si dám kávu, který je o plánování školního roku, měl obrovský úspěch. Rozhodla jsem se z něj udělat každoroční akci a proto se na něj můžete těšit i toto léto. Už mám v hlavě další super vychytávky… a to je teprve leden 2023, že?!

(Možná na mne působí káva, kterou teď při psaní piju. To je neřest, které se nedokážu zbavit… Ale údajně podporuje tvorbu nápadů, tak dobrý! :-))

Lucie, jak si to dovolujete?!

Září bylo hektické a šílené. Po odpočinkovém a kreativním létě jsem se naplno ponořila do mastermindu s Ingrid Dach, díky které získávám nadhled a tipy pro marketingovou část projektu. To abych byla schopna reagovat na vaše potřeby a dokázala šířit projekt mezi další pedagogy. Ano, i to k podnikání a tvorbě projektu patří. Reklama, sítě, texty, e-maily… Není to žádná sranda.

A tak jsem se nechala postrčit a během září jsem dala do kupy první kongres Učíme společně, který pro mne byl procházkou peklem a rájem zároveň. Peklo to bylo po organizační stránce – sehnat lidi, natočit rozhovory, připravit e-maily, web, skupinu…, ale ráj to byl po stránce realizační. Celý kongres se vydařil nad má očekávání a musím říct, že jsem vděčna, že se nám s holkama podařil.

Poklonu si zde zaslouží obě ženy – Míša, která urputně editovala videa a Péťa, která neúnavně odepisovala na e-maily. Byl to šrumec a i když jsem holkám slibovala volnější listopad a prosinec, nakonec to dopadlo úplně jinak. Ale o tom až za chvíli!

Zpátky k nadpisu tohoto odstavce – co že si to dovoluji? Bez obalu odpovím. V roce 2021 a 2022 jsem si dovolila a nadále si dovoluji učit a lektorovat pedagogy. Dovoluji si šířit myšlenku změny školství. Dovoluji si podporovat učitelky, které se cítí na školách samy. Netrestám učitelky za chyby, ale pomáhám jim nalézat cesty, jak být lepší a z chyb se poučit. Dovoluji si oslovovat denně velký počet pedagogů a podporovat je v jejich práci. Tvořím kurzy, webináře a materiály k využití na školách…

Dovoluji si se vzdělávat, číst knihy, učit se od ostatních lidí a využívat to ve svých programech. Dovoluji si jezdit do škol a školit pedagogické sbory. Učím se říkat ne a kývat souhlasně hlavou na příležitosti, které mne i projekt posouvají vpřed. A to vše bez pedagogického titulu.

Tak a je to venku! 🙂

Protože to je další věc, kterou si dovoluji… Dovolila jsem sama sobě přerušit vysokou školu na ty roky, než mi povyroste dcerka a budu ji moct bez černého svědomí svěřit učitelkám v mé mateřské škole. Dopřála jsem si čas, který bych jinak strávila na přednáškách, věnovat tvorbě projektu, sebevzdělávání a podpoře pedagogů. Dovolila jsem si přeskládat priority. (A dovolila jsem si dát sama sobě prostor na založení školy!)

Během kongresu mi totiž přišlo několik zpráv ve výše uvedeném duchu – jak si tohle můžu dovolit, když nemám ten titul? Věřte mi, je to věc, kterou si sama řeším. Můžu vlastně učit lidi s papírem, když sama ten papír nemám? Nejsem opravdu jen drzá a příliš sebevědomá? Je to dobrý?!

Hovoří za nás činy

A tak ke shrnutí roku 2022 přidávám i jedno mé velké uvědomění –> ano, můžu učit, lektorovat, vést projekt a podporovat pedagogy i bez titulu. Odpovědí mi jsou zkušenosti a zpětné vazby od těch, kteří jsou se mnou v kontaktu skrze kurzy, webináře či školení. Má to smysl a velký dopad.

Vím, že rok 2024 se pro mne rovná návrat na vysokou školu a dodělání titulu. Teď už díky projektu i vím, jaká bude má diplomová práce! Bez toho, aniž bych si dala prostor, bych k tomu nedošla. Nebyl by projekt a neměl by takový dosah. Jsem vděčna za všechny z vás, kteří jste protnuli vaši cestu s tou mojí a i přes absenci mého titulu jste poslouchali a četli věci, které tvořím. Jste úžasní a já vám děkuji!

Není to pro mne obhajoba a pokyn k tomu, abych si dala nohy nahoru. Naopak. Vnímám, že to musím vyvážit a o to víc studuji, sebevzdělávám se, poslouchám videa, podcasty, rozhovory… Čtu knihy, procházím kurzy a školeními. Je to nekončící proces a s každou další překonanou překážkou se mi otevírají nové obzory a cesty. Jsem vděčna, že můžu i díky vám, kteří projekt podporujete. Má to smysl!

A teď hurá na konec roku!

Po skončení kongresu 2022 jsem si plánovala prosincovou dovolenou. Představa mé dovolené nebylo moře, nýbrž několik dnů bez počítače a internetu. To je věc, kterou jsem za poslední roky nezažila na více jak dva dny, neboť počítač tahám všude s sebou.

Můžete hádat – ano, nepodařilo se mi to. Vedla jsem kurz Formativní učení a připravovala kurz Slovní hodnocení… Ale věřím, že tento rok se mi podaří všechny dovolené, které v kalendáři mám, ustát bez připojení k internetu.

V prosinci jsem zažila plánovací workshop se Sigrun, další mou mentorkou, od které se učím. Při plánování mých budoucích let – kde chci být za 1 rok, za 5 a za 10 let, jsem si napsala, že v roce 2023 v červnu budu mít v týmu 6 lidí. Není ani konec ledna a už jich mám oficiálně v týmu 7 (když počítám i mého muže). Je to neskutečné a já nestačím zírat, co se děje, když se otevřeme možnostem a ‚‚dovolíme si‘‘.

Poděkování

Uvědomuji si, že nic, co se během roku 2022 událo, by se nestalo, kdybych kolem sebe neměla podporu úžasných lidí. Měnit školství nezvládnu sama a jsem si toho plně vědoma. Dokud nebudu zpět stát ve třídě s dětmi a nebudu se s nimi učit, stojí to na tom, co zvládnu předat vám, učitelkám v praxi. Stojí to na tom, kolik toho ode mne vyslechnete a přijmete za své. Stojí to na otevřenosti, komunikaci a spolupráci.

Vážím si každé jedné osoby, která v minulém roce objevila Učíme společně a rozhodla se otevřít sebevzdělávání. Sami za sebe světem nepohneme, ale společně toho zvládneme hodně.

A proto tady za rok 2022 děkuji v číslech:

Děkuji 6 000 + lidí, kteří v roce 2022 prošli nějakým mým kurzem či webinářem (a někteří z nich i opakovaně).

Děkuji 12 000 + lidí, kteří odebírají e-maily od Učíme společně.

Dále 3 000 + lidí, kteří jsou v uzavřené facebookové skupině a na stránce, kde čtou příspěvky a podílejí se na dalším směru projektu.

Díky také patří 12 odvážným ženám v mentoringovém programu On-line Sborovna, které jsou se mnou celý školní rok a nechávají se ode mne vést, podporovat a otevírají mi dveře svých tříd, abych se za ně mohla podívat osobně.

Děkuji 13 školám a nespočtu pedagogů v nich, které jsem během roku 2022 proškolila. (A zatím dalším 7, které na mne čekají následující měsíce!)

Závazek a nadšení

Rok samých dvojek byl pro mne obrovskou zkouškou nervů, trpělivosti, odvahy a odolnosti. Přinesl mi i nová přátelství a spolupráce. Otevřel mi obzory a naučil mne obohacujícím věcem. Jsem jiná, než jsem byla v lednu 2022, a přesto jsem pořád ta ‚‚obyčejná‘‘ učitelka. Sama tomu občas nevěřím, co ten život přináší. 🙂

A tak se zavazuji, že i v roce 2023 udělám vše pro to, aby projekt rostl nadále v duchu, ve kterém začal. Už na to nejsem sama. Společně s mým týmem plánujeme obrovské věci a já se těším, co na ně řeknete!

Děkuji tady osobně i lidem, kteří mne během roku podporovali a provázeli nejvíce (poděkování není srovnáno dle důležitosti, jste pro mne všichni na stejné pozici!):

Mému muži a dcerce – vím, že to se mnou nemáte moc jednoduché a že jsou občas dny, kdy se spíše nevidíme, než že bychom spolu trávili čas. Miluji vás oba neskutečně moc a slibuji, že tento rok náš společný čas budu trávit bez počítače i telefonu. Zasloužíme si to všichni tři!

Míše a Pétě – mým dvěma pravým rukách, asistentkám do nepohody, které se nebojí překonávat žádné výzvy, i když jim slibuji dovolenou a místo toho na ně hodím do druhého dne deadline! Děkuji, ženy, jsem ráda, že vás mám!

Mým mentorkám roku 2022, Ingrid, Sigrun a Věrce – děkuji vám za všechny vhledy, podněty a podporu, kterou od vás mám. Bez vás by pro mne to podnikání bylo o mnoho těžší! Jste mou inspirací!

Mé koučce Míše – díky ti, milá, za bezpečný prostor, kde si mohu srovnat myšlenky a najít klid sama v sobě. Pomáháš mi velice!

Mé babičce a mamince – ženy, po kterých jsem zdědila houževnatost, odolnost a sílu jít vpřed, i když padají blesky. Jste mým hnacím motorem vpřed a jsem vděčná, že se máme. (Mé mužské části rodině – i za vás jsem moc vděčna, samozřejmě!)

Mé tchyni – děkuji ti za tvého syna i za pomoc, kterou jsi mi nejen s projektem poskytla v začátcích (a stále poskytuješ). Jsem vděčna, že na nás žádné vtipy o tchyních neplatí!

Mým dalším asistentkám, které se neoficiálně přidaly už v prosinci, proto je tady musím zmínit, i když o nich bude shrnutí až příští rok – milá Leni, Jani a Ivčo – děkuji vám za podporu, nápady a tvorbu, kterou do projektu přinášíte!

Shrnuto a podtrženo

Děkuji, že společně s vámi můžu tvořit a žít naplno. A těším se, co nám přinese i tento rok 2023! (První akcí, na které se můžeme sejít, je webinář zdarma – přidejte se!)

*Lucie

PS: Za případné chyby a gramatické překlepy ve shrnutí roku 2022 se velmi omlouvám, zatím nemám v týmu korektorku či korektora. A autorská slepota, však to znáte… 🙂 Děkuji za pochopení. (A pokud nějakou objevíte, klidně mi napište.)