Mýty o formativním hodnocení – 3/4

Ve třetím dílu seriálu o mýtech formativního hodnocení se dočteme, jak překonat strach z příprav, když budeme učit jinak a jestli je pravda, že děti si na vše přijdou samy. Probíhá vůbec individualizace během formativní výuky?

Proč je ve světe formativního učení tolik dezinformací?

Jedním z důvodů může být změna. Neradi se bezhlavě pouštíme do věcí, které neznáme a které nám navíc někdo nutí. Druhým důvodem může být strach, jak to budeme jako pedagogové zvládat Formativně učit a k tomu stíhat všechnu látku, kterou musíme probrat?

Co když to prostě nezvládneme? 

Světem internetu létá spousta dezinformací. Protože formativní hodnocení bylo obrovský boom ve světě a psalo se o něm ještě, než jsme zde v ČR měli všechny dostupné informace… I když už se u nás o formativním hodnocení (a učení) mluví pěknou řádku let, teprve teď se po době covidové školy více přidávají a přiklánějí k formativnímu hodnocení.

Proč chceme hodnotit formativně?

Sumativní hodnocení není protipólem formativního hodnocení, tudíž se nemusíme bát, že to je buď a nebo. Naopak. I ti, kteří dávají známky, mohou ve svých třídách (a měli by) hodnotit i formativně.

Formativní hodnocení (a učení) totiž příspívá k celkové pohodě třídy. Dalším aspektem je individualizace hodnocení, která je v dnešní době čím dál více potřebná. Díky FH můžete dát dětem lepší zpětnou vazbu, podpořit je na jejich cestě a odpovědět jim na otázky: ‚‚Co, proč, jak, kam a kudy‘‘ jdou a učí se.

Co nás přivádí k práci se sebereflexí, reflexí a zpětnou vazbou?

Děti bývají často dezorientované. Z osobních zkušeností můžeme říci, že žáci často nerozumí známkám, které dostali. A hlavně PROČ je dostali. Děti se ptají: „Proč má spolužák, který dělá chyby a pouze doplňuje cvičení stejnou známku jako já?“.

Když žáci rozumí svému hodnocení, tak mají zároveň lepší vztahy ve třídě. Během práce s reflexí se učí komunikovat a porozumět sobě i druhým. Učí se zodpovědnosti za své učení. A my navíc chceme dětem dopřát všechny výhody individualizace – věnování se každému žákovi.

Mýtus: Přípravy mi zaberou celé hodiny a volný čas

Ale kdepak. Přípravy, které si děláte, nemusíte měnit. Můžete pokračovat v učení tak, jak jste zvyklí či využívat své oblíbené metody výuky. Už víte, co vám funguje, tak proč to měnit?

Jedním z mýtů o formativním hodnocení je to, že musíte kompletně překopat výuku. Není to pravda. Pomalu a jistě jen zařadíte do výuky metody nové, neotřelé… a to, co umíte a funguje vám, vylepšíte. Navíc tak, aby to bylo v souladu s vámi i dětmi – a aby vám to vyhovovalo.

Učit formativně chce cvik a osobní přesvědčení, že je to správný směr. (Ostatně jako každá činnost, do které se pustíme.) Do začátků můžeme postupně zařadit třeba jen jednu/dvě aktivity – například kartičky s otázkami (jak se děti po uplynulé hodině cítí) či propustky na konec hodiny. Jde nám o to, abychom sebe i děti pomalu zvykli, že je v pořádku se sebehodnotit a že je normální přebrat zodpovědnost za své učení.

Postupně si rozšíříte školní slovník o aktivně hodnotící výrazy (bezpečně dokážeš určit slovní druhy, zvládneš napsat diktát s nízkou chybovostí, potřebuješ si ještě procvičit násobilku atd.). Zároveň
do příprav, na základě reflexí, snadno zařadit činnosti vhodné pro individualizaci. Protože z reflexe, kterou začnete dělat, už máte potřebné informace o potřebách žáků.

Mýtus: Děti si na vše musí přijít samy

Nemusí! Vy jste učitelé a zprostředkováváte žákům přístup k informacím. Můžete děti navádět, jak pracovat během různých metod výuky, vstupujete do procesu a pomáháte dětem porozumět tomu, co a proč se učí.

Také dohlížíte na sled jednotlivých činností, dodržování pravidel při práci či dáváte pomocnou ruku tam, kde děti potřebují. Bez vás hodina sice může fungovat, ale stále jste jejím právoplatným členem. Vy jste ten, kdo přináší do hodin témata a činnosti, koriguje je a děti navádí tak, aby ve škole zažily úspěch a získaly potřebné kompetence pro život.

Individualizace ve výuce během formativního učení – existuje vůbec?

Nedílnou součástí aplikování formativních metod během hodin je, že už nemusíme přemýšlet nad individualizací a přístupem k jednotlivým žákům. Protože z reflexí automaticky vyplyne, co by daný žák potřeboval. Stačí tedy vnímat potřeby dětí, spojit je s vlastní tvorbou výuky a zahrnout činnosti dle potřeby jednotlivých žáků do svých příprav.

Formativní hodnocení nenabourá vaši práci, ale právě naopak – pozvedne ji o úroveň výš!

Tak hurá na to! 🙂

* Jana & Lucie z Učíme společně