Mění se děti nebo my?

Velmi často slýchám: „To za nás nebylo. Naše generace tohle nedělala nebo naopak zvládala. Ty dnešní děti jsou úplně jiné, než jsme byli my…“ Je to opravdu tak? Mění se dnešní generace dětí? Je tak jiná než ty předchozí? Neměníme se také my?

Dnešní generace dětí

Je opravdu současná generace dětí natolik odlišná od těch předchozích? Asi ano. Svět se zrychluje, tlak je obrovský. Děti mají kromě výuky den plný kroužků a aktivit, aby se vše stíhalo, rodiče je vozí autem. I to je jeden ze znaků tzv. skleníkových dětí. Tyto děti neznají pobyt venku, jsou jen převáženy mezi místy jako je domov, škola, kroužky… Rodiče je ze strachu, úzkosti opečovávají, snaží se je uchránit před všemi nástrahami světa. Nevědomky jim ale dělají medvědí službu. Takové dítě není připraveno na střet s realitou, ten často přijde neočekávaně a dítě dostane tvrdý úder.

Velké množství aktivit má za následek i to, že jsou děti přetížené, tlak na výkon bývá až extrémní. A to hlavní – nemají čas na sebe, na volnou hru, na vlastní zájmy, na pobíhání venku, na kamarády, na nudu. Vše mají nalinkované, neučí se komunikovat v nastalých situacích, reagovat na změny, hlídat si čas. Za to ale ony samy nemohou.

Dnešní generace a dílčí schopnosti

Jak je taková generace připravena na vzdělávání? Jinak. Paní učitelky v mateřských školách a v prvních třídách často vypráví, jak mají dnešní děti potíže s motorikou, grafomotorika je na špatné úrovni, ruka je zatuhlá, úchop tužky není správný. Děti nerady kreslí, jejich kresby jsou nezralé.

Dnešní děti mají potíže zaměřit a udržet pozornost, často jsou roztěkané, touží po rychlých změnách aktivit, u žádné nevydrží. Někdy bývají nesamostatné, nepoznají si své oblečení, neporadí si se sebeobslužnými činnostmi.

Na druhé straně do školy nastupují často s tím, že čtou, počítají. Mají základy angličtiny, polemizují nad problémy, bádají.

Ve škole

Co s tím? Máme se jim přizpůsobovat? Samozřejmě ano. Jako pedagogové musíme reagovat na individuální potřeby dítěte/žáka, tudíž i na změny, které se týkají celé generace. Pokud tuto proměnu zaspíme, nebudeme naši práci odvádět tak, jak potřebujeme my i děti. Na změny reaguje i MŠMT změnou RVP PV a ZV. Například novým kompetenčním pojetím výuky, snahou připravit žáky na reálný svět.

Změny přicházejí i ve výuce, zaměřujeme se na práci s jednotlivci i kolektivem, dbáme o svůj i jejich wellbeing, pracujeme s portfolii, dáváme hned zpětnou vazbu, určujeme kritéria. Žáci pracují ve skupinách, účastní se projektů, učí se pracovat s informacemi, rozumět jim, zpracovávat, ověřovat a přistupovat k nim kriticky. Učí se reagovat na změny, komunikovat, argumentovat, naslouchat si a respektovat se. Zároveň si nastavit hranice a stát si za nimi.

Stihneme vše probrat?

Určitě ano. Jen podoba se promění. A tomu se musíme naučit. Někdo to zvládne rychleji, jiný bude potřebovat čas. Čím později začneme a budeme hledat důvody pro odkládání, tím větší nechuť u nás vznikne. Změna nám uteče a my už ji nedoběhneme. Pedagogika a učitelství není o tom, že budeme stále omílat tu samou písničku dokola, ale že s každou slokou bude trochu jiná, nápaditější. Vždyť ani nás by taková práce nebavila.

Nemění se i naše generace?

Dovolím si poslední zamyšlení nad tímto tématem. Nemění se i naše generace? Nejsou na nás vyžadovány jiné věci, než byly od generací předchozích? Nemusíme se tomu také přizpůsobovat? Ve spoustě ohledech máme život snazší. Pozor, tlak je na nás vyvíjen jinak. Pracujeme dlouho za počítačem, neustále se vzděláváme, učíme se se sociálními sítěmi, seznamujeme se s AI, vykonáváme kromě učitelské profese i velkou administrativu, atd.

Nestává se vám, že při čtení textu odbíháte myšlenkami? Nedočtete něco a bez kontroly to odešlete? Ano? I tak vypadají změny, u kterých je naše reakce klíčová. A možná, pokud připustíme to, že se měníme my, pochopíme lépe i generace mladší.

Máte nějaký AHA moment? Podělte se o něj s námi.

*Veronika z Učíme společně