Psychologické bezpečí 

Psychologické bezpečí patří mezi základní lidské potřeby. Bez pocitu bezpečí jsme neustále ve stresu, nefungujeme a dokonce se může projevit deficit na naší fyzické kondici.

Co je psychologické bezpečí?

Bezpečí znamená, že se cítíme dobře. Děti, které se cítí v bezpečí, se nemusí stále otáčet, jestli jim nehrozí ataka od spolužáků (prevence šikany zde). O přestávce se v klidu nasvačí a mají čas povídat si s kamarády. Protože dítě, které se cítí v bezpečí, je sebevědomé a má kamarády.

Pocit sounáležitosti se projevuje i během vyučovacích hodin. Žáci se nebojí přihlásit a říci odpověď, u které si nejsou stoprocentně jisti správností. Takoví žáci se nebojí vymýšlet hypotézy. Bezpečí neznamená stoprocentní výkony žáků, ale je to to správné podhoubí pro růst osobnosti.

Psychologické bezpečí ve škole

Psychologické bezpečí ve škole vytváří prostředí, ve kterém se žáci cítí uvolněně a podporováni, což má významný vliv na jejich vývoj a učení. Jedním z klíčových aspektů bezpečí je kultivace empatie a porozumění mezi všemi účastníky školního prostředí.

Empatie a porozumění by neměly být omezeny pouze na učitele a žáky, ale měly by zahrnovat celý školní personál, včetně paní uklízečky a pana školníka. Osoby, které nám pomáhají udržovat prostředí školy, mají možnost stát se neviditelnými hrdiny každodenního života dětí. Když paní uklízečka s úsměvem vítá žáky nebo pan školník trpělivě naslouchá jejich příběhům, vytvářejí tak vztahy, které mohou mít hluboký a trvalý vliv na psychologické bezpečí žáků.

Psychologické bezpečí ve škole, to je především o laskavosti a ohleduplnosti vůči všem, kdo tvoří naši ‚‚školní rodinu‘‘. Každý z nás, ať už jde o učitele, ředitele, žáky, rodiče nebo paní uklízečky a pány školníky, má v rukou moc vytvořit prostředí, kde se cítíme nejen v bezpečí, ale také v lásce a porozumění. Každý malý projev laskavosti má sílu změnit den a život někoho jiného, a může to také ovlivnit celkovou atmosféru naší školy.

Laskavost a ohleduplnost jsou tedy klíčovými pilíři psychologického bezpečí ve škole. Ať už jste kýmkoli ve školním týmu, můžete svou laskavostí a dobrotou přispět k tomu, aby se škola stala místem, kde se všichni cítí milováni, respektováni a podporováni.

Role v životě učitele

Ve škole jsme paní učitelky a páni učitelé, udržujeme si zdravý odstup a podporujeme smýšlení rodin svých žáků. Doma bychom měli být milující rodiče, zahradníci, kuchaři, přátelé a dobrodruzi. Přiznejme si, komu se to občas plete? Kdo objímá o přestávce žáky a doma říká partnerovi, ať si umyje ruce? 

Tím, že občas zapomeneme přepnout z maminky na paní učitelku, můžeme děti mást a tím jim narušit jejich bezpečné prostředí doma. Jistotu, ve které vyrostly…

Jak si představujeme bezpečné prostředí?

Ve školním prostředí má velikou roli důvěra. 

Pojďme se teď vžít do role rodiče. Když odvedeme své dítě do školky či školy. Co očekáváme na prvním místě? Pravděpodobně jeho bezpečí a klid v duši.

Očekáváme, že se nám domů ze školky vrátí děti veselé, zdravé a hravé. Od školy očekáváme, že dostaneme sebevědomé, vnímavé a zvídavé bytosti, které se umí učit. Ostatní rodiče chtějí vesměs to samé, jen mají jiný zdroj informací a to je v pořádku.

Když na okno ťuká stres

Děti pociťují určitý diskomfort a nejistotu, když se cítí nepříjemně. Někdo nechodí rád k zubaři, někdo do školy. Jenže do školy chodí žáci každý den. Nežádoucí emoce z návštěvy školy mohou vést až k pocitu ohrožení. Žáci v sobě dusí své pocity a strachy. Nemohou si o tom, co se uvnitř nich děje, s nikým promluvit.

Ať už jde o strach z vyvolání v hodině, hrůzu ze špatných známek, hrozící šikanu, či jiný „stresor“. Když k nám žáci nemají důvěru, tak se nám prostě svěřit nemohou a dostáváme se do bludného kruhu.

Je čas zatočit s nedůvěrou

I když se na budování důvěryhodného prostředí podílíme všichni, začít mohou i jednotlivci. Stačí, když si řekneme: „Jdu do toho! Protože to za to stojí! Chci, aby se děti mohly otevřít a aby se nebály udělat chybu.“

V tom, jak vnímáme bezpečí, mají svou roli pravidla

Ve škole, kde se vytváří rodinnější atmosféra, mohou děti bez obav vyjádřit svou jedinečnou osobnost, sdílet své pocity a přicházet s kreativními nápady. Tato otevřenost a podpora projevu individuality však v žádném případě neznamená, že by zde byl nepořádek nebo se nedodržovala pravidla. Právě naopak.

Díky vřelé atmosféře a respektu k jednotlivcům se mnohem snáze učíme spolupracovat a respektovat vzájemná pravidla, což vede k harmonickému prostředí, kde se každý cítí uznáván a zapojen do vzdělávacího procesu. Pravidla představují hranice a hranice nám pomáhají utvářet bezpečný prostor pro všechny. Učíme děti vzájemnému respektu. 

I když máme pocit, že slova jako důvěra, respekt, pokora a sounáležitost vymizely ze slovníku, dokážeme je oživit. Stačí je probudit uvnitř nás a jít příkladem.

Cesta skrze klima

I když se směle pustíme do wellbeingu, budeme inovativní, otevření a přístupní, neznamená to, že po sobě necháme šlapat. Bezpečné prostředí je, jak už je zmíněno výše, pro všechny. Wellbeingu a školnímu klima je potřeba se věnovat, starat se o ně a věnovat jim pozornost.

Učitel v bezpečném prostředí září pozitivní energií, kterou pak štědře předává dětem. Jeho spokojenost se stává kouzelným klíčem do světa vzdělávání, kde se znalosti kombinují s empatií a děti nacházejí inspiraci ve svém učiteli, který nejenom učí, ale také představuje vzor, jak být sám sebou, odvážný a kreativní ve svém vlastním vývoji.

Přijďte si o psychologickém bezpečí zjistit více na kurz zdarma: ‚‚Učím, tedy jsem‘‘. Povíme si nejen o psychologickém bezpečí, ale i o laskavém učení, wellbeingu či rozvoji digitální kompetence tak, aby nám všem bylo ve škole dobře.

Uvidíme se?