Učíme se venku
Dalo by se na téma učení venku ještě něco vymyslet? O tom, že učení, které neprobíhá v lavici nebo ve třídě, je pro děti daleko zábavnější a leckdy si z něj pamatují více, už každý nejspíš ví. Napadlo mě podívat se na učení venku trochu jinak. Využijme příjemného počasí a pojďme s dětmi ven!
Venku se neučí jen probíraná látka
Hezké počasí vybízí k tomu vybrat příhodné téma, které se dá zpracovat i venku, a vydat se s dětmi na školní zahradu nebo do nejbližšího okolí. Většinou nás napadne prvouka, přírodověda nebo přírodopis, někdy vlastivěda – zejména zeměpisná část, případně zeměpis, a také tělocvik.
Dá se celé učení venku pojmout i jinak? Samozřejmě. Učení venku je daleko komplexnější a pro rozvoj kompetencí velice vhodný nástroj. Takže odhoďme stud, zkusme i v matematice nebo českém jazyce vyrazit ven a vytěžit z této možnosti maximum. Ukažme dětem, jak se jim bude probíraná látka hodit v praxi.
Učení všemi smysly
Co jít prostě ven a naučit děti zastavit se, vnímat svět kolem sebe i jinak. Poznávat, co cítí, co slyší. Možná budete překvapeni, jak mají děti odlišné vnímání, to, co nám přijde jako samozřejmost, ony si nevšimnou. A naopak, co my nevnímáme, ony prožívají velmi intenzivně.
Voní chlad, déšť, vítr? Slyšíme dopravní prostředky, jiné třídy, lidi v okolí? Poznáme výrobnu, prodejnu podle jiného smyslu než zraku? Zkuste zapojit i další smysly, uvidíte, že i taková maličkost posune výuku zase trochu dál. Vše můžeme následně využít při slohu, ve výtvarné nebo hudební výchově a dalších předmětech a propojovat je tak.
Venku za každého počasí
V mateřských školách se většinou chodí ven každý den alespoň na krátkou vycházku. Je jedno, jestli prší, sněží, je sluníčko. Pobyt venku se nekoná jen, když padají trakaře. Ono to má něco do sebe, děti se přirozeně otužují, seznamují se s okolím, rozvíjí motoriku, atd.
Jak si tyto principy přetvořit pro základní školu a dál? Můžeme venku odhadovat a měřit vzdálenosti, zkoušet, jak trvá nějaká trasa v různém počasí, povětrnostních podmínkách, jak jinak plyne čas. Můžeme zkoumat geometrické tvary, tělesa kolem nás, děti si je pak lépe vybaví, až se o nich budeme učit ve třídě, například při geometrii.
Zážitek
Z venkovního pobytu můžeme udělat celý projekt. Zkuste s dětmi vytvořit nějaké časosběrné video, můžou pozorovat strom, keř v průběhu roku, květinu během jednoho dne, stavbu nějaké budovy nebo komunikace (lze zapojit fyziku, matematiku, základy chemie, aj.).
Venku je prostor pro zážitky, pro nenucený rozhovor, pozorování v jiných situacích, než je výuka ve školní lavici. Můžeme pobyt venku navázat na třídnickou hodinu, děti nejsou tak svázané školní institucí, mohou se snadněji odvázat, spolupracují snadněji. Možná vás o nějakou takovou aktivitu požádá i školní psycholog nebo speciální pedagog v rámci prevence nebo sociometrie (zkoumání klimatu třídy).
Poklud bychom chtěli být hodně kreativní, můžeme do venkovní výuky zapojit prvky z únikových her, seznámit děti se zajímavostmi ve vašem okolí, zábavnou formou jim nastínit základy geologie, tvoření map, prostě, co vás napadne.
Pokud byste si nevěděli rady, zkuste zapojit kolegy, třeba vás nasměrují ještě dál, dají zajímavý tip. Nebo dojde na mezitřídní nebo mezioborovou spolupráci – v kreativitě se meze nekladou.
Na co dát pozor
V současné době některé děti jezdí do školy i ze školy autem, je tedy dobré rodiče a děti upozornit dopředu, že bude aktivita venku, aby se vám nestalo, že budou někteří žáci nedostatečně oblečeni.
Zjistěte si, zda nemá ve třídě někdo astma, alergie nebo jiná onemocnění nebo omezení, které by vás mohly během pobytu venku zaskočit.
Třídu byste měli dobře znát, není ideální se s novou třídou hned vypravit na delší vzdálenost nebo mimo areál školy.
Zažili jste nějakou povedenou hodinu venku? Zkusili jste větší projekt? Podělte se o něj s námi.
* Veronika z Učíme společně
3 komentáře
evelinka@seznam.cz
Před 14 dny krásně svítilo sluníčko,tak jsem šla s dětmi na hodinu slohu do zadního atria školy, kde jsou patrové lavice, záhony, zahrádka a skalka s keramickými výtvory dětí. Téma hodiny byl popis. Nádherně se mi tento prostor hodil na hledání věcí, květin… A k tomu vymyslet tři přídavná jména, Jaký? Pak jsme hráli hru v kruhu, jaký je tvůj parťák vlevo s vpravo. Byla to úžasná hodina, bavila mě a především děti. Mrzí mě, že jsem neudělala fotodokumentaci. Musíme vyrazit znovu.
mmusilova86@gmail.com
Snažím se chodit se třídou už od minulého roku ven pravidelněji. Někdy vezmeme ven kartičky – běhací hru na procvičování nějaké látky z M, nebo Čj. Občas se povede využít venkovní prostředí ještě jinak – měření krejčovským metrem cokoliv, co vidíme venku (procvičení základních jednotek délky), nebo tvoření obrázků z přírodnin. Už jsme si i šli ven „jen“ číst :-).
Marie Počarovská
My jsem s kolegyněmi udělaly dvě hodiny matematiky venku.
První byla za teplého počasí, protože se pracovalo s vodou. Rozlosovaly jsem třídu na skupinky a každá dostala několik čtvrtlitrových skleniček od nutely (podstatné je, že nemají tvar válce, takže se nedalo odměřovat např. pomocí pravítka 🙂 ). Žáci dostali sérii úkolu jako např. odměřit 1/3 sklenice, 2/5 sklenice atd. Na závěr jsme jim řekli, že sklenice mají obsah přesně 1/4 litru a dostali za úkol odměřit 125 ml.
Druhá byla na v parku, kde jsme měli tři stanoviště. U prvního stanoviště jsme natáhli mezi dva stromy hladkou šňůru na prádlo s navlečeným brčkem. Měli za úkol nalepit na brčko nafouknutý balónek a pustit ho. Měřili pásmem dráhu, kterou balónek urazil, a čas. Pak dosadili do vzorce a počítali průměrnou rychlost. U druhého stanoviště plnili úkol jako tým, měli několik pokusů a počítali si úspěšnost v procentech. U třetího stanoviště opět plnili úkol (ten byl na čas) a pak si za skupinu spočítali průměr.
Ze začátku byli trochu rozpačití, ale hodně rychle se chytli a podle reakcí je to i bavilo (jedna z reakcí dokonce byla, že šlo o nejlepší hodinu matematiky „ever“).