Pohádky ve výuce
Asi nejoblíbenějším čtením pro děti jsou pohádky, pohádkové příběhy. Pohádkám se nemusí vyhýbat ani starší čtenáři, možná si v jejich příběhu uvědomí něco, čeho si jako mladší vůbec nevšimli. V pohádkách je moudrost, jsou plné fantazie a představ, jsou poutavé, přinášejí naději…
Můžeme je použít i ve výuce? Ano! Ale jak? Pojďme se společně ponořit do světa pohádek.
Pohádky a jejich historie
Historie pohádek sahá již do dávných dob, někteří vědci, kteří se zabývají zkoumáním pohádek, tvrdí, že kořeny lze hledat již v době železné nebo bronzové. Zmínky o pohádkových příbězích jsou četnější v starověku a objevují se po celém světě.
Všimli jste si někdy toho, že se podobné pohádkové náměty objevují v různých zemích, které jsou od sebe opravdu daleko. Odborníci se přou o důvod, jak je možné, že se s podobnými motivy setkáváme jak v Číně, tak v Evropě, ba co ještě víc v Americe. Teorií je několik – od archetypálního vědomí, kolektivní vědomí, po přenos dávným cestováním, atd. Pravdu už se nejspíše nedozvíme, tajemství k pohádkám prostě patří.
Pohádka v moderních dějinách
V původních verzích byly pohádky spjaty s náboženstvími, koloběhem roku i života. Předávaly se ústně, až v posledních stoletích se začaly sbírat a sepisovat (v Německu se toho ujali bratři Grimmové, u nás např. Karel Jaromír Erben nebo Božena Němcová).
Tím, jak se pohádky šířily po velkém území a ústní formou, každý si do nich něco přidal, něco ubral, doplnil, vyměnil nebo vyškrtl. Předávaly se z generace na generaci, vyprávěly se zejména za dlouhých zimních večerů. Krajánci, poutníci nebo žebráci je měnili za nocleh, jídlo nebo jiné potřeby.
Byly pohádky pro děti?
Původně pohádky neměly děti uspat. Byly to příběhy pro dospělé na zpestření dlouhých večerů, platba za možnost odpočinout si v teple a s plným žaludkem. Pokud se už pohádky vyprávěly přímo dětem, měly je poučit, postrašit, vyděsit. Proto je v nich často tolik násilí, krutosti, zla. Až v nedávné době se z nich stali prostředníci pro uspávání.
Vliv pohádky
Od jejich historického významu pro děti se odrazíme do toho současného. Poučení je i v současné době nedílnou podstatou pohádek. Už to ale není tak, že se mají děti vystrašit natolik, aby danou věc prostě nedělaly. Nechceme děti neurotizovat nebo jinak stresovat. Navíc poučit lze i jinak, pohádky mají moc vtáhnout do děje a srozumitelně dětem vysvětlit i náročná témata. A to už je k učení jen malý kousek.
Symbolika pohádek
Pohádka a pohádkové bytosti to je především fantazie a symbolika. Děti vše snáz chápou, pohádkové bytosti jsou pro ně čitelné: ježibaba = zlo, babka kořenářka = dobro, maminka = dobro, macecha = zlo, atd. Toto vnímání je sice hodně černobílé, ale pro děti srozumitelné.
Na pohádkách jde demonstrovat řada důležitých věcí: můžeme se poučit, máme možnost předcházet situacím, které by mohly být nebezpečné, vidíme důsledek špatného rozhodnutí, odměnu v případě velkého úsilí. To není pro začátek málo.
Pokud postavíme pevné základy, můžeme si s pohádkami hrát. Zkoušet rozlišovat maličkosti, pracovat s citově zabarvenými slovy, hledat emoce, pocity, nálady. Pohádky skvěle rozvíjí socio-emoční dovednosti dítěte, komunikační schopnosti, a další kompetence.
Pohádky současnosti
Pokud zabrousíme do modernějších pohádek, uvidíme více odstínů na škále černá – bílá. Postavy nejsou ani dobré ani zlé, často jsou dobré a udělají nějakou špatnost, nebo naopak jsou špatné a díky důsledku svého jednání projdou vývojem a změní svou osobnost.
Tyto pohádky cílí na rozvoj dítěte ještě víc, podporují náhled na situaci, předcházení problému, odhadnutí následků svého rozhodnutí, přijímání důsledku, ať již pozitivního, tak negativního. Moderní příběhy jsou často doplněny o metodickou příručku pro rodiče i pedagogy, kde je srozumitelnou formou popsáno, jak s textem co nejefektivněji pracovat. To ale neznamená, že se toho musíme držet – berme to jako mustr pro začátek práce.
Pohádky nám mohou pomoci zpracovat i náročná nebo tabu témata: rozvod rodičů, strach, vztek, postižení, smrt, ale i etiketu, finanční gramotnost. O důvod více se jim věnovat.
Používáte pohádky ve výuce? Jakou máte oblíbenou?
*Veronika z Učíme společně
6 komentáře
Jana Marešová
Nej je u nás Perníková chaloupka a Červená Karkulka. Zpěv + pohyb- rozhovor ap.
Jana Plíšková
Dobrý večer,
jem v 1.tride a bajkou začínáme každý den. Děti si už tak zvykly, že by jim to chybělo. Pozorně poslouchají ( zajistit pozornost mi ale trvalo skoro měsíc), pak si pohádku převypravime a povíme si kromě poučení i nějaké vlastní zážitky a popřípadě rozebereme i vztahy v našem kolektivu – pokud se to hodí. Je to moc fajn a těch 10-15 minut každý den na začátku vyučování mi za to stojí.
S pozdravem
Jana Plíšková
Alice Palacká
Werich :Fimfárum Až opadá listí z dubu. Hana Doskočilová Truhlářská pohádka a O dědečcích z dlouhé míle.
admin
Alice, moc děkujeme za super tipy! 🙂 Lucie & tým
Petra Srpova
Pracuji s dětmi v 1.tride s pohadkami. Velmi pekne jsou Buddhovy pohádky. Příběhy v této knize jsou velice poučné, každý týden máme nějaké země v rámci hodnotoveho vzdělávání, například vzájemná pomoc, přátelství, ohleduplnost atd.
Naslouchání trenujeme. Dnešní děti nejsou moc zvyklé poslouchat čteny text.
admin
Peti, moc děkujeme za inspiraci. 🙂 Mějte se krásně a ať se vám ‚‚pohádkování‘‘ i nadále daří! Lucie & tým