Kreativita ve školství

Myslím, že učitelství je jedno z nejnáročnějších povolání, právě kvůli velké potřebě kreativity. Abychom děti, žáky, studenty zaujali, nemůžeme učit stále stejně, odvykládat si téma hodiny a se zvoněním odejít. Tímto způsobem si děti možná něco zapamatují, ale zase rychle zapomenou. Na test se to budou těžce učit doma a po odevzdání z hlavy téměř vše zmizí. Je to velké vynaložení úsilí od všech zúčastněných, které ale je naprosto neefektivní. Co s tím uděláme? Můžeme být kreativnější? A lze kreativita naučit?

Jsem kreativní

Dost jsem přemýšlela sama, co ta kreativita vlastně je – položila jsem si otázku. Jsem vůbec kreativní? Na první pohled bych řekla, že ne, neumím kreslit, pokud chci udělat nějakou výzdobu nebo tvořit, potřebuji přesný návod z časopisu nebo Pinterestu, toho se na sto procent držím. Pochopila jsem, že kreativita není jen o výtvarném nadání talentu a vizuální kreativitě.

Přístup

Kreativitou rozumíme svobodný přístup ke školství, vzdělávání. Pokud pracujeme pouze podle jasného plánu, nezkoušíme nové metody, pomůcky, postupy, naše kreativita stagnuje, nerozvíjí se. Učení je živý organismus, můžeme mít jasný scénář hodiny, ale měli bychom být schopni rychle vyčíst to, co se děje právě kolem nás a na to reagovat. Můžeme se špatně vyspat, stane se ve světě nebo u nás nějaký významná událost, žáci zrovna dnes nemají svůj den (řeší nějaký problém ve třídě, mají po náročném testu z jiného předmětu, apod.).

Pokud jsme kreativní, měli bychom vzít všechny tyto věci v potaz a být schopni obratem reagovat – to je kreativita. A právě tím, že jsme pružní, reagujeme rychle a bez otálení, svou kreativitu a flexibilitu trénujeme a posouváme vpřed.

Jak na to?

To, že bychom měli chodit na hodiny připravení samozřejmě nezpochybňuji. Musíme mít připravenou kostru hodiny: téma, cíl, dílčí cíle hodiny, stěžejní body, metody, postupy, které použijeme. V záloze bychom měli mít i krizové aktivity, pokud by se něco nepovedlo, třída nereagovala tak, jak bychom potřebovali.

Přenechme díl odpovědnosti na žácích – ať jsou aktivními přispěvateli ve vzdělávacím procesu. Pokud jim nalinkujeme, co mají dělat, odpověď jim naservírujeme na stříbrném podnose, vlastně se snažíme o manipulaci do správné odpovědi, nejsme kreativní ani my, ani oni.

Když se podíváme do statistik, tak na třetím místě v žebříčku toho, co zaměstnavatelé žádají od svých zaměstnanců, je právě kreativita. I to bychom měli zohlednit a pokud chceme děti připravit na život, měli bychom se na rozvoj kreativity zaměřit.

Kreativita v praxi

Jak ke kreativitě tedy přistoupit v praxi? Nepřeplácejme si třídu, hodinu hned od začátku, stavme vše postupně, ideálně přímo s dětmi. Ať už máme na mysli výzdobu třídy nebo výuku. Pokud jste třídní a máte na starost právě výzdobu třídy, navrhuji začít základními prvky, ty pak postupně doplňujte aktuálními tématy. Pokud se sami necítíte například výtvarně zdatní, požádejte zručnější kolegyni (například paní asistentka je ideální – je součástí třídy), nebo využijte děti, třeba máte ve třídě netušený talent.

Můžete zakoupit již vytvořenou výzdobu do třídy, mnohé jsou velmi zdařilé, ale za mě to ocení spíše dospělí než děti. Zároveň pozor na přeplácané prostředí, děti pak neví, kam s očima, a ztrácí se – přehltí se zrakovými podněty.

Pokud se chceme stát kreativními, zapracujme na své výuce od začátku, podívejme se na možnosti propojení předmětů, vyhledejme tipy na zajímavé projekty, snažme se svět přiblížit i do školních lavic a zaměřme se na propojení do praxe.

Kreativita dětí

Pokud přistoupíme k výuce kreativně, zapojíme děti do přímé výuky, automaticky rozvíjíme jejich kreativitu. Musí zpracovat informace, klást otázky, doptávat se učitele i spolužáků, formulují otázky i odpovědi, analyzují i skládají nové informace. Následně žák ověřuje sám, zda umí informace použít, zda mu fungují v praxi, případně pracuje s chybou. Ke všemu přistupuje sám, podle toho, co je mu vlastní a přirozené – každý tedy bude mít výsledek trochu jiný. A to tedy kreativní je.

Vztah k umění

Asi nejvíce jsem musela být kreativní, když jsem začala učit výtvarnou výchovu. Já, která kreslí tak zhruba na úrovni dětí z mateřské školy a to opravdu nepřeháním. Přistoupila jsem k výuce kreativně, protože jinak by to nebavilo děti ani mě.

Cílem je vlastně předávání lásky k umění, základní seznámení s metodami a technikami. A je jedno, zda se jedná o výtvarnou výchovu, tělesnou či hudební. Po neustálých konzultacích s kolegyní, která je opravdu talentovaná, jsem s dětmi zkoušela zajímavé techniky, které byly obohacující pro všechny.

Kreativita vs. chaos

Stále bychom měli mít na paměti, že méně je více, ať místo kreativity nezavládne chaos. Pokud chceme být kreativní, musíme si zároveň stanovit jasná pravidla a hranice.

Podívejme se na svět očima dětí, jejich perspektiva nám pomůže ubrat u zbytných aktivit a přidat tam, kde je to žádoucí.

*Veronika z Učíme společně