Klíčové kompetence a jejich rozvoj

Klíčové kompetence jsou čím dál více omílané téma. Na ZŠ je potřebujeme rozvíjet v praxi ve všech předmětech. Co to pro nás znamená?

Kompetence v praxi

Na základní (ale i v mateřské) škole potřebujeme rozvíjet klíčové kompetence. Co jsou? Pokud se díváme na výklad, tak můžeme souhrnně říct, že to jsou jisté dovednosti, schopnosti, hodnoty, ale třeba i podložené názory, které si žáci během studia osvojí a získají.

V praxi to znamená, že máme děti rozvíjet na všech frontách a kromě znalostí, které umí nazpaměť, by měly děti získat i dovednosti či hodnoty… Když si to přiblížíme do hodin, znamená to zcela jistě změnu výuky z frontální na tu žáky vedenou. Tedy, že děti aktivně v hodinách (spolu)pracují, komunikují a učí se společně.

Což je pro české školy oříšek. Ačkoliv na mnoha školách už se výuka proměňuje a kompetence se rozvíjejí, zatím bohužel větší procento z hodiny vede výuku pedagog a žáci poslouchají. I proto se teď chystají velké změny ve školství. Očekává se, že díky nim budou pedagogové motivováni. (A pojďme si říct, že i trošku tlačeni). Aby přístup změnili a rozvíjeli u dětí klíčové kompetence… Jaké to jsou?

Klíčové kompetence na ZŠ

Na základní škole máme rozvíjet několik klíčových kompetencí. Ale POZOR!, podle jednotlivých názvů se může zdát, že se jedná o kompetence, které se vážou k danému předmětu (např. digitální kompetence = informatika). Není tomu tak!

Klíčové kompetence rozvíjíme napříč všemi předměty, což znamená, že v matematice, češtině, ale i ve výtvarné výchově můžeme rozvíjet digitální kompetenci. Stejně tak i ty další. A jaké to jsou?

Klíčových kompetencí máme několik (seznam aktualizovaný ke 27. říjnu 2024):

• kompetence k učení,
• kompetence k řešení problémů,
• kompetence komunikativní,
• kompetence sociální a personální,
• kompetence občanské,
• kompetence pracovní,
• kompetence digitální

Aktuálně se jedná o kompetence, které máme na ZŠ rozvíjet napříč předměty. A velmi brzy to pravděpodobně budou i kompetence další (například kulturní). Co jednotlivé kompetence znamenají a co si pod těmi názvy můžeme představit?

Tak například kompetence k učení už nám dává jasně najevo, že si žáci mají osvojit nějaké pracovní návyky směrem k učení, zjistit, jak se jim například nejlépe učí nebo co potřebují. Kompetence komunikativní už ze svého názvu vyjadřuje, že budou žáci získávat dovednosti v oblasti komunikace s ostatními. A taková kompetence digitální naznačuje podle názvu, že se týká digitálních technologií – jak s nimi pracovat, ale také třeba jak se bezpečně orientovat v kyberprostoru.

Rozvíjení může být oříšek

Pro pedagoga, který učí několik let, není rozvíjení kompetencí zrovna snadná záležitost, i když spoustu aktivit, které k tomu vedou, dělá již nevědomky.

Začátek spočívá už v přípravě hodiny – promyslím si, co děti budou dělat za aktivity, kdy budou pracovat samostatně a kdy společně, kdy budou komunikovat nebo něco hledat na internetu, kdy budou řešit rozdělení rolí a úkolů… Od jednotlivých aktivit se celá alchymie rozvoje kompetencí odvíjí.

Na konci to může vypadat tak, že během celé hodiny budu jako pedagog v podstatě zticha a mlčky přihlížím. Jak žáci pracují? Jak mne nepotřebují a kolik toho samostatně zvládli? Ostatně to se nám i hodí, protože si můžeme během té doby zaznamenávat poznatky o dětech, které pak využijeme pro hodnocení.

Začít tedy s tím, že plánuji čas, kdy jsem takzvaným pozorovatelem a mnohem více průvodcem mezi dětmi, než tím, kdo dětem jen cíleně ukazuje cestu frontálně před tabulí. Už to pro mne může být trochu obtížné, protože je to zcela jiná role než když stojím jen před nimi. Nebýt středem pozornosti je zpočátku náročné.

Balíček aktivit, které mohu během celého roku vytáhnout a kdykoliv použít, mi velmi pomáhá. I proto mám pro sebe desítky aktivit pro rozvoj kompetencí. Můžete si je stáhnout taky, TADY pod obrázkem:

A jak kompetence hodnotit?

Další téma, které často v praxi řešíme, je hodnocení kompetencí. Není to tak přímočaré a jednoduché jako u známek, které většinou dáváme podle toho, kolik věcí si děti zapamatují a umí.

U hodnocení kompetencí musíme mít promyšlenější cestu. Nastavím si jednotlivá kritéria pro splnění dané aktivity, které s žáky předem rozebírám. Říkám, co se mají naučit a co je výstupem. Dost často mi při tom pomáhá kouzelná věta: ‚‚Co ses naučil?‘‘. Když si jí položím, hned vím, co má být výstupem.

V momentě, kdy dítě umí danou dovednost, hodnotím. Avšak až na konci – v procesu učení využívám formativní hodnocení a snažím se děti podpořit individuálně. Zní to teď trošku teoreticky, ale v praxi toto děláme všichni. V průběhu hodiny dětem říkám, co jim jde a nejde, na co se mají zaměřit, co mají zkusit a podobně.

A když se blíží termín pro kontrolu osvojení látky či dovedností, samozřejmě si to předtím zkoušíme nanečisto, aby děti měly šanci zjistit, jak na tom jsou.

Takže pro hodnocení kompetencí je za mne důležité vědět, co děti umí UDĚLAT, ne co se naučily nazpaměť. A pokud si tohle připomínám, snáze se mi pak vybírají aktivity do jednotlivých hodin. Jednoduše mi pak nenapadne dělat půlhodinový výklad, ale spíše dám děti do skupin a připravím pro ně zadání pro společnou práci, pro bádání, zkoumání, hledání odpovědí a tvoření otázek…

A co vy? Rozvíjíte už cíleně klíčové kompetence ve škole?

*Lucie z Učíme společně