Čeká nás slovní hodnocení – dokážeme to bez známek?
Slovní hodnocení je velkou změnou, která vyvolává směs nejistoty a spousty otázek. Dokážeme vést a motivovat děti bez známek? Nesklouzneme k tomu, že budeme opisovat dokola ty stejné fráze? Dává to smysl? A kde na to vzít čas?
Proč slovní hodnocení?
Slovní hodnocení není jen ‚‚náhradou známek‘‘, ale také skvělým doplňkem. Můžeme díky němu poskytnout zpětnou vazbu, která jde dále než samotná známka. Umožňuje dětem porozumět lépe tomu, co jim jde, kde mají rezervy a jak se mohou dále zlepšovat. Pokud tedy porozumí textu…
Písemné či ústní hodnocení může posílit sebedůvěru dětí. Učí je převzít více odpovědnost za vlastní učení a pomáhá je navést, kudy se mají vydat, aby dosáhly cíle.
Díky slovnímu hodnocení máme navíc možnost lépe reflektovat individuální potřeby každého dítěte. V době, kdy řešíme čím dál více individualizaci ve výuce, je to nenahraditelný nástroj. Ano, bezesporu vyžaduje více času a energie než známka, ale výsledky, které přináší, stojí za to.
Nebo je to celé jinak?
Jak se na slovní hodnocení dívá RVP?
Rámcový vzdělávací program (RVP) vnímá slovní hodnocení jako plnohodnotnou formu hodnocení, která by měla být v souladu s principy formativního přístupu. Podle RVP má především motivovat, poskytovat dětem zpětnou vazbu a podporovat jejich další rozvoj. Učitelé by měli hodnotit nejen výsledky, ale také proces učení, úsilí a individuální pokroky každého dítěte.
V současné době však čekáme na znění nového RVP ZV, které může do této oblasti přinést změny a nové požadavky. 30. prosince 2024 totiž MŠMT nový RVP ZV odsouhlasilo, ale v době, kdy vychází tento článek, ještě není znám veřejnosti. (podrobnosti tedy doplníme)
Slovní hodnocení má být srozumitelné pro všechny zúčastněné – pro děti, rodiče či další pedagogy. Jazyk hodnocení má být konkrétní, přehledný a zaměřený na podporu pozitivních změn. Není tedy jen otázkou pravidel a formulací, ale také uměním dobře komunikovat a písemně či slovně se vyjadřovat.
Dokážeme to?
Z praxe vím, že slovní hodnocení přináší užitek, pokud mu strana, které je určeno, rozumí. Což trochu naráží na schopnosti čitatele… Menší děti zpravidla nemají tak velikou slovní zásobu a písemnému projevu málokdy porozumí – je tedy otázkou, zda je varianta slovního hodnocení lepší než známka?
Porozumění slovnímu hodnocení rodiči je také na pořadu dne. Pochopí to? Dokáží rozeznat, kdy je na tom dítě ‚‚špatně‘‘ a je potřeba zasáhnout či v obaleném ‚‚těstíčku‘‘ slov nepochopí, co je pod krustou a dítěti to akorát ublíží?
Myslím si, že je potřeba vzdělávání všech stran. Pokud písemné hodnocení budeme dělat, jistě bude třeba ze začátku věnovat čas a energii tomu, abychom ho řádně vysvětlili rodičům i dětem. Co se tam píše? A co to znamená? Co s tím mám dál dělat?
Praxe ukáže
V praxi se nám ukáže, jestli slovní hodnocení byl krok k lepšímu… a nebo zda spíše škodí. Do té doby se můžeme učit umění dobré komunikace a konkrétní zpětné vazby. To neublíží ani dětem a ani nám.
Co vy? Jak se na slovní hodnocení díváte?
Mohlo by se vám také líbit
Úvod do tripartit – netradiční třídní schůzky
Duševní zdraví dětí – jak ho podpořit?
4 komentáře
Jan Dekoj
Na prvním stupni jsem neučil, ale dokážu si představit, že tam může být slovní hodnocení přínosem. Jsou ovšem tací – zaštiťující se odborností -, kteří by chtěli zrušit známkování úplně, např. https://kopeckykamil.cz/index.php/blog/368-zrusme-uz-konecne-znamkovani-a-zavedme-jiny-zpusob-hodnoceni. Neměl bych námitek, pokud by slovní hodnocení bylo opravdu upřímné a místo známky 4 jsem mohl žákovi napsat: „Nemáš na matematiku vlohy a totálně ji flákáš. Doma s nepřipravuješ a na hodinách jen vyrušuješ ostatní. Jsi nejhorší ve třídě a ještě jsi na to hrdý. Měl bys změnit školu“. Jenže to tito propagátoři „moderní“ výuky jistě na mysli nemají – mám každému mazat med kolem úst, tvrdit, že není v předmětu horší než ostatní (nejvýše jiný), a možná nenápadně naznačit, že – pokud samozřejmě bude chtít – by se mohl trochu zlepšit. Navíc tito autoři nijak nepřihlížejí ke stupni či typu školy, takže by jejich tvrzení měla být platná univerzálně. Už se nemohu dočkat, až mě bude operovat chirurg, který u praktické zkoušky na medicíně místo známky 4 dostane slovní hodnocení, že nevadí, že přeřízl aortu, protože to se mu ještě stane mockrát.
admin
Dobrý den, Jane,
slovní hodnocení neznamená, že máme žákům mazat med kolem pusy – naopak. Slovním hodnocením lze skvěle napsat, že dítě něco ‚‚neumí, nedovede, nedokáže‘‘. Rozdíl oproti známce je v tom, že skrze slovní hodnocení můžete konkrétněji popsat, co přesně neumí…
Chápu Vaše obavy – nicméně doporučuji si o slovním hodnocením více zjistit a nepropadat hodně rozšířenému omylu, že musíme díky slovnímu hodnocení děti ‚‚omlouvat‘‘ či s nimi jednat v rukavičkách. To je široce rozšířený omyl a je škoda, aby v nás zůstával.
Pokud byste chtěl o slovním hodnocení více zjistit, můžete se podívat na webinář nebo kurz u nás na stránkách.
Přeji pohodové dny.
Lucie & tým
Romana Matušinská
Jsem elementaristka – učím souvisle v nižších ročnících prvního stupně. Předávala jsem dětem vysvědčení jak se slovním hodnocením, tak se známkami. Kdo to nezažije na vlastní kůži, asi to nepochopí. Děti chtějí známky. Děti v prvním pololetí prvního ročníku ještě zdaleka neumějí číst a jejich první vysvědčení v životě je pro ně naprosto nesrozumitelné a matoucí. Je to jen lejstro. Jakoby nějaká faktura nebo výpis z banky .. vždy se mě zmateně a smutně ptaly, kde jsou teda ty známky a co teda vlastně dostaly. … bylo mi zatěžko jim říkat, že jim to maminka doma přečte. Naopak vidět slavnostní záři v očích těch, kteří dostali vysvědčení, kterému rozumí a hned vidí. Samozřejme pracovat s klasifikačním stupněm se musí umět a je potřeba dětem vysvětlit, jak ho vnímat a co si z toho vzít pro sebe – nejhůř se to uchopuje rodičům, kteří jedou ve starých kolejích a nedokážou se radovat s trojky, která nám říká „good job – dobrá práce – dobře“. Bylo by to na dlouhé povídání. Nemám problém hodnotit jakkoliv, ale vidím, co na to ty děti …..
admin
Dobrý den,
děkuji Vám za sdílení poznatků z praxe. Vnímám to ve společnosti a u dětí aktuálně dost stejně… známky (nebo body, smajlíky apod.) máme ve společnosti velmi silně zakořeněné a bude trvat, než si zvykneme na něco jiného. Děti mají rády jedničky jednak proto, že je to pro ně snáz graficky uchopitelné, druhak proto, že to doma rodiče dost vyžadují, ptají se na to babičky apod…
Jsem sama zvědavá, co vše nám to v praxi přinese a jaký dopad to bude na děti a budoucí generace mít. 🙂
Ať se Vám daří!
Lucie Darsa