Jak zapojit žáky s SPU do kolektivu třídy?

To je otázka, která trápí nejednoho učitele. Žáci se specifickými poruchami učení (SPU) jsou v každé třídě. Jak je poznáme a jak jim můžeme pomoci zvládat výuku a přestávky bez stresu a ztráty sebevědomí?

Kdo jsou žáci s SPU?

Můžeme říci, že je poznáme snadno, ale opak je pravdou. Specifické poruchy učení se velice rády maskují a prolínají s jinými obtížemi. Proto je potřeba třídu bedlivě pozorovat. Čím dříve poruchu učení odhalíme, tím snáze budeme moci žákům podat pomocnou ruku a společně přijít na to, jak těmto dětem usnadnit proces učení.

Žáci s SPU jsou totiž ohroženi nejen svou specifickou poruchou, ale i tím, že nemají stejné možnosti jako ‚‚běžné‘‘ děti – tedy hůře se jim osvojuje učivo, hůře se jim zapojuje do kolektivu, hůře se jim osvojují kompetence či rozvíjejí dovednosti… A proto o těchto dětech musíme vědět.

Jak se žáci s SPU projevují?

Žáci s poruchami učení bývají často demotivovaní z neúspěchu, který nedokážou ovlivnit. Vnímají neúspěch ve škole a bývají za něj často káráni i doma. Následkem toho se často mění jejich chování
a zapojení se v kolektivu. Kromě typických projevů poruch učení se také setkáváme s obtížemi v oblasti komunikace se spolužáky, v soustředění, v chování a dalších oblastech.

Žáci často nerozumí některým sociálním interakcím, protože nemají dostatečnou slovní zásobu, nedokáží se soustředit na konkrétní činnosti, a k tomu ještě sledovat své okolí. Spolužáci je pak, dost často nevědomky, z kolektivu vyčleňují, což dané děti s poruchami učení opět dostává do demotivace a frustrace.

Ostatní známé projevy

Každý žák je jiný a každý má individuální projevy poruch učení. Ale existují určité oblasti,
které jsou pro poruchy učení typické. Jaké to jsou?

Obtíže při čtení:

Žáci s SPU mohou číst výborně, ale nebývá to pravidlem. Jejich poruchy (např. roztěkanost) jim brání v úspěšném osvojení čtení. Jaké potíže to mohou být?

Čtení pomalu nebo s obtížemi.
Záměna písmen a slabik.
Nesprávné přechody mezi slovy a řádky.

Potíže při psaní:

Ani potíže při psaní se žákům s SPU nevyhýbají…

Nepřesné psaní slov.
Záměny písmen při psaní.
Obtíže s gramatikou a syntaxí.
Nesrozumitelný rukopis.

Strasti v matematice:

Obtíže s osvojením si hodnoty čísla.
Špatná orientace v číselných řadách a číselných řádech.
Otáčení čísel např. 36 a 63.
Obtíže se zapamatováním si násobilky.
Obracení stran při převádění jednotek.

O poruchách učení obecně se můžete dočíst například na portálu RVP zde. Zjistíte tak, jaké poruchy učení existují a možná objevíte dítě, které třeba projevuje specifické znaky – což vám pomůže odhalit poruchu a případně dítě více podpořit.

Co se děje, když poruchy učení ignorujeme?

Žáci s SPU se mohou cítit ve slepé uličce a mohou projevovat svou úzkost agresí, únikem do nemoci nebo své vlastní fantazie. Pokud si žák s SPU či ADHD hodně vymýšlí, je vhodné zjistit, jak se cítí
a co se momentálně děje.

Žáci si mohou najít jinou negativní činnost, ve které nachází uspokojení, ať už je to ignorace učitele, agresivita ke spolužákům nebo vyrušování ve výuce. Ale také může nastat regres – to znamená, že se dítě svými projevy dostane na nižší věkovou úroveň vývoje než na jaké je. Najednou nezvládá činnosti, které už dokázalo…

Pro představu: Například žáci najednou nezvládají odčítání, i když už původně počítali samostatně
bez pomoci. Regres může nastat například i ve vývoji řeči. Děti ztratí část slovní zásoby, přestanou používat celé věty apod. Takové chování se nejčastěji projeví po narození sourozence, ale u žáků může nastat i v momentě, kdy do třídy přijde například nové dítě.

Jak můžeme dětem s SPU pomoci my?

V první řadě bychom měli komunikovat s rodiči, a když je to potřeba, domluvíme s nimi návštěvu poradenského zařízení či uděláme diagnostiku. Rodiče musí vědět, že nám na dítěti záleží a že nehledáme chyby, ale naopak cesty, jak dítě podpořit.

Dalším bodem je komunikace a hodnocení. V naší moci je zpříjemnit žákům s SPU pobyt ve škole. Důležité ale je, abychom si dali pozor na různá slovní spojení, která mohou žáky naopak zabrzdit. Například jako jsou: „Ty už to zase nevíš?“ „Péťa už zase nestíhá.“ „No jo, zase Novák.“.

Žáci s SPU potřebují také podporu v kolektivu. Jakmile zavedeme podpůrná opatření,
zaměří se na ně pozornost spolužáků. Budou se určitě ptát: „Jak to, že Adam může jenom doplňovat a má taky dvojku za stejný počet chyb?“. Děti tomu najednou nerozumí a je na nás, abychom jim pomohli pochopit kamarádův problém a naučili je akceptovat a přijímat rozdíly mezi nimi.

Tím, že žákům dopřejeme zažít úspěch, o který se osobně zasloužili, jim dodáváme pocit bezpečí
a odvahu se začlenit. Pocit naplnění děti objeví, když se budou učit například multisenzoriálně. Multisenzoriální výuka pomáhá všem žákům, ale dětem s SPU dává navíc pocit, že něco zvládnou + je to pro ně zábavné.

Které aktivity ve výuce dokáží stmelit kolektiv a podpořit žáky s SPU?

Jsme učitelé a zároveň jsme také vzorem pro děti, kterým zrcadlíme naše pocity a názory. Když my přijmeme dítě s SPU jako plnohodnotného člena skupiny, přirozeně ho budou přijímat i jeho spolužáci. Můžeme do výuky pravidelně zařazovat formativní a vrstevnické učení, protože díky tomu se děti učí komunikovat a přijímat rozdíly mezi sebou.

Dále je na nás, jaké vybíráme aktivity k procvičování látky a osvojování kompetencí. Při projektech volíme takové aktivity, ve kterých se zapojí i žáci s SPU (například rozdělíme role). Tím pádem jsou ‚‚prospěšní‘‘ své skupině, jíž jsou členy, a ostatní spolužáci je více berou mezi sebe.

Pravidelně se třídou komunikujeme, jak se všem daří, co potřebují apod. a aktivně stmelujeme kolektiv (například pomocí projektové výuky, činnostního učení, výlety, aktivitami mimo školu spod.).

Míra je kámoš

Ale také jak se říká: všeho s mírou!

Nechme zažít děti úspěch, ale dávat dětem kladné hodnocení bez zásluh není řešení. Buďme i na děti s SPU dostatečně a přiměřeně nároční. Tím, že budeme dělat práci za ně, nepomůžeme dětem s pochopením látky, ani se začleněním do kolektivu, naopak.

Všechny děti, ať už mají SPU či nikoliv, jsou individuálními bytostmi se svými emocemi, potřebami, zážitky… a i proto bychom neměli zapomínat na žádné dítě, které ve třídě máme. Věnujme svou pozornost všem, rozvíjejme jejich kompetence, podporujme je v osvojování dovedností a buďme ve třídě pro ně.

Až se rozleje radost v jejich dětských očích, stejně to pro nás bude ta největší odměna. 🙂