Den v malotřídní škole

Malotřídní škola je pojem, který si ve velkých městech často ani nedokáží představit. Dokonce ani někteří odborníci nemají s malotřídními školami zkušenosti. 

Proto vás všechny zvu, pojďte s námi prožít den v malotřídní škole alespoň na „papíře“!

Malotřídní škola a její ranní pohoda

Malotřídní škola, jak její název napovídá, je malá. Může mít i jen jednu třídu, do které chodí děti prvního
až pátého ročníku. Takzvaná jednotřídka. Nejčastěji se ale setkáváme se školami, které jsou dvojtřídní nebo trojtřídní.

Ráno je v malotřídní škole nezvykle tiché. Jak je to možné? Škola se většinou nachází uprostřed přírody, takže děti projdou ranní rosou, do školy je doprovází zpěv ptáků a přírodní živly. Není výjimkou, že na školní zahradu chodí loupit dobroty srnky. 

Ticho je ale také proto, že ve škole zpravidla nezvoní (v té naší určitě ne)! V budově není ani rozhlas. A samozřejmě to, že se po chodbách prohání pouze 30 dětí, má velký vliv na akustiku. 

Malá škola, malé třídy, velká rodina

Když otevřete dveře malotřídní školy, dýchne na vás rodinná atmosféra. Rodiče jsou zapojeni do hovoru a všichni se tu znají. Ale i v rodinách to může být někdy divoké. 

Děti se v 7:45 hodin přesouvají z ranní družiny do tříd a nesou si s sebou ovoce ke svačině, které dostávají každé ráno z kuchyně. Ve třídách probíhá obvyklý hlahol. Žáci zjišťují, co mají za předměty, jaké měli mít úkoly. Pomalu začínají navštěvovat ředitelnu, aby se s učiteli, kteří všichni v ředitelně „bydlí“ pospolu, domluvili, co a jak.

Představte si, že jste na návštěvě a procházíte se školou. Na „malotřídkách“ objevíte dvě až tři výukové třídy, jídelnu, spoustu učebních materiálů, ale i moderní výukové technologie. Dnes už neplatí, že malé školy nemají dost peněz na pomůcky a vybavení.

Většina škol prošla rekonstrukcí a postupnou modernizací. Školní družina bývá součástí jedné třídy, nebo třeba jídelny. Součástí školy bývá mateřská školka. Školní zahrada bývá nezvykle veliká a setkávají se na ní děti z mateřské i základní školy. 

A začíná výuka! 

Výuka na „malotřídkách“ je velmi rozmanitá. Když navštívíte malotřídní školu, setkáte se s inovativními metodami, inkluzí a prvky z různých pedagogických směrů. 

První pondělní hodina je reflexivní a motivační. Žáci si navzájem sdělují zážitky z víkendových aktivit, na kterých se často podílí škola, obec i rodiče. Děti společně vyhodnocují, co dokázaly předešlý týden
a zjišťují, co je čeká.

Jdeme na to přirozeně a vrstevnicky

Na malotřídní škole se ve všech hodinách setkáte s prvky vrstevnického učení. (více o vrstevnickém učení se dozvíte třeba na webináři zde). Jelikož je ve třídě více ročníků, je vrstevnické učení zcela přirozené. Starší žáci připravují práci pro mladší spolužáky tak, aby ji zvládli. 

Malotřídní škola v digitálním světě

Během druhé vyučovací hodiny můžete vidět práci s digitálními technologiemi mimo hodiny informatiky. Například v matematice. Žáci mají na stole notebooky a krájí salám v aplikaci Didakta tak, aby jim vyšel správný poměr zadaný zlomky.

Další hodinu děti připravují vzdělávací plakáty v Canvě na téma lidské tělo. Když mají práci hotovou, jsou ve třídě připravené na poličce aktivity, ze kterých si mohou vybrat. Na této poličce najdou žáci další vzdělávací aktivity, nebo aktivity zaměřené na odpočinek a relaxaci.

Hurá, máme výchovy!

Tělocvik v malotřídní škole je jedno velké dobrodružství. Terén je složitý, v blízkosti les a divoká příroda. Orientační běh je veliká legrace. Dokonce běží i paní asistentka! Tělocvičnu máme malinkou, tak tam chodíme šplhat a cvičit gymnastiku hlavně v zimě. 

Jde se ven! I na češtinu.

Protože učení venku snižuje stres a zlepšuje náladu. Každý žák dostal na papíře jednu část vyprávění. Děti se měly seřadit tak, jak jde text správně za sebou. Každá část vyprávění byla označena jiným druhem materiálu (úvod – dřevo, závěr – kámen apod.) a ten měli žáci ke své části textu najít.

Konec výuky je teprve začátek odpoledních aktivit

Po obědě jsou žáci ve školní družině, která je součástí jídelny. Dobrovolně chodí na kroužky, které jsou
v rámci školní družiny. A to je chvíle pro nás učitelky, kdy se začínáme připravovat na další den, týden či měsíc. Pokud tedy ten kroužek zrovna nevedeme.

Jak jsme na tom s inkluzí v malotřídní škole? 

Ptáte se „Jak to, že je v tak malé škole tolik dospělých?“. Vidíte správně, v každé třídě poletují jako dvě pilné včelky, paní asistentky. Opravdu máme celkem čtyři asistenty pedagoga ve dvou třídách. Protože Inkluze se na malotřídkách nebojíme. Děti to mají do ostatních škol většinou daleko, nebo je problém
s veřejnou dopravou. Děti by nezvládly přestupovat a rodiče nemusí mít možnost dopravit žáka autem,
a ještě stihnout včas přijet do práce. Tohle je ovšem specifikum jedné malotřídky z mnoha. 

S čím na konci dne odcházím?

S pocitem, že malotřídní školy jsou velmi rozmanité. Setkáte se tu s běžnými žáky, s žáky s poruchami učení, autismem, lehkou mentální retardací, tělesným postižením, zdravotním omezením apod. „Malotřídka“ je škola pro všechny, kteří se chtějí učit trochu jinak a zároveň stejně. Chtějí učit inovativně a mají rádi změny. 

Ráno přicházím připravena na vše. Odpoledne odcházím s tím, že si neumím představit zdaleka vše. Práce na malotřídce člověka nabíjí. I když je někdy náročná, jindy naopak jen čerpáte (sílu, nápady, zkušenosti…).

Přestože už ve škole pracuji nějaký ten pátek, stále si dělám přípravy na hodiny. Bez příprav hodiny prostě nejsou to pravé ořechové. Pokaždé bych našla něco, co bych udělala trochu jinak nebo lépe. I když jsem s průběhem spokojená. Často využívám ŠVP, tematické a roční plány. 

Práce učitele dokáže být vyčerpávající, a proto vás všechny zvu na letní kurz „V září si dám kávu“. Není na to být připraven v klidu a na děti se už jen těšit!

* Jana, tým Učíme společně