Formativní hodnocení – Co to vlastně je?

Všichni o něm mluví, ale nikdo pořádně neví, co se pod ním skrývá. Doporučují nám ho z ministerstva, máme se jím řídit při psaní slovního vysvědčení (což nedává smysl), ale návod nám nikdo nedal… Jak to tedy ohledně formativního hodnocení vlastně je?

Formativní versus sumativní

Obojí v hodinách děláme – to jedno vědomě, druhé nevědomky. Sumativní hodnocení je závěrečné, shrnující – tedy i známky. Ty dává většina z nás skoro každý den. Za aktivitu, za napsaný test, za zkoušení, individuální či skupinovou práci. Máme-li hotovou práci = ohodnotíme jí a dále už nekomentujeme.

A právě toho ohodnocení bez dalšího komentáře je sumativní hodnocení (viz obrázek níže). Je jedno, jestli je ústní, písemné či formou známky – jakmile je konečné, je i sumativní. Využíváme ho i na slovní vysvědčení. (Jak na slovní vysvědčení?)

Oproti tomu to druhé, které děláme nevědomky během učení, se nazývá formativní. Formativní hodnocení používáme během procesu učení – jednoduše řečeno je to hodnocení průběžné. Cílem formativního hodnocení je žáky informovat o průběhu procesu učení, o tom, jak se jim daří, co by měli zlepšit a jak to můžou udělat…

Formativní hodnocení = strašák?

Z formativního hodnocení se stal jakýsi strašák, přitom nejde o nic převratného a nového. Však kdo z nás nikdy neporadil dětem, co by měly vyzkoušet, co jim pomůže, co mají zlepšit? Děláme to dnes a denně, často během hodiny, ústně – jen jsme tomu nikdy nedali honosný název.

Obyčejné povzbuzení, doporučení pomůcek, her, aktivit nebo jen rozhovor s dítětem na tím, jak se mu ve škole daří a co mu jde/nejde. Všechno tohle můžeme zahrnout do formativního hodnocení. Jde nám totiž o to, abychom dítě co nejvíce posunuli vpřed a pomohli mu dosáhnout úspěchu. Chceme, aby se naučilo to, co má a aby se mu dařilo.

Toho docílíme jedině tak, že mu budeme poskytovat průběžnou zpětnou vazbu – a to je věc, na které formativní hodnocení stojí. Průběžně hodnotíme a přizpůsobujeme tomu individuálně proces učení. Využíváme přitom hojně vhodných nástrojů, aktivit či pomůcek.

Diskuze, konzultace či formuláře

Klíčovými faktory ve formativním hodnocení je aktivní spolupráce žáka a jeho sebehodnocení. Efektivní učení v tomto případě stojí na tom, že se žák sám zajímá o učení, snaží se být lepší a umí se sebe-hodnotit. Z praxe víme, že ne každé dítě toto umí a chce dělat.

Proto nastupujeme my, pedagogové. Pomocí diskuzí, konzultací, pomůcek jako jsou hodnotící škály, semafory, smajlíci, hvězdičky, karty s obrázky, sebehodnotící formuláře apod. se snažíme děti nadchnout a dopřát jim sebereflexi tak, aby si uvědomily, že učení je jejich zodpovědnost a – to je důležité – chtěly se učit!

Mnohdy však v praxi narážíme nejen na děti, ale i na nedostatek času, který nám formativní hodnocení v praxi zabírá. Ne vždy totiž čas, který bychom individuálně věnovali dítěti, jež potřebuje více povzbudit či postrčit kupředu vhodnými doporučeními. Často to vypadá zcela naopak – mnohdy jsme rádi, že se nám v pátek podaří udělat kruh s dětmi a zavést diskuzi o tom jak se mají, jak se jim daří a co potřebují.

A taková diskuze pak dopadá jako rychlosetkání, neboť děti, které nejsou zvyklé z rodin mluvit o tom, co potřebují – a už vůbec nejsou zvyklé na to, že mají nějakou zodpovědnost za své učení – nám na kruhu sdělí: ‚‚nic, nevím, nepotřebuju, nechci…‘‘. A z toho máme vycházet dál jak?

Chce to změnu – od základů

Formativní hodnocení nám pak nedává smysl. Nemáme žádné výsledky, narážíme na nedostatek času a i ochoty spolupracovat. Nejen od dětí, ale i od rodičů, kterým slovní hodnocení ve valné většině nic neříká, kolegů, kteří kroutí hlavou či od vedení, které tomu není nakloněné. Na jedné straně se na nás tlačí z ministerstva, na straně druhé nemáme vhodné podmínky pro realizaci. Co s tím?

Jisté je, že úplně nejideálnější by bylo začít od základů. Proškolit rodiče, pedagogy i vedení. Zrušit známky a výstupy, které jsou stejné pro všechny děti, bez ohledu na jejich schopnosti. Snížit počet dětí ve třídě, zvýšit počet pedagogů na jednu třídu. Zvýšit financování škol na pomůcky, vybavit učebny… To je sen.

V realitě však můžeme také mnoho – stačí jen chtít. Co to vlastně je to formativní hodnocení přímo v praxi? Nic závratného, jak už jsme si řekli výše. V praxi stačí, když změníte trochu přístup a začnete nad výukou přemýšlet jinak.

Zadávejte dětem více skupinové práce a projektů. Využívejte projektovou výuku, centra aktivit, propojujte předměty. Hledejte možnosti, jak šetřit čas – abyste mohli děti pozorovat a psát si k sobě poznámky. Zaveďte semafor s následnou diskuzí, vytvořte si pro děti sebehodnotící formuláře, kompetenční mřížky a pravidelné diskuze na dané téma. Snažte si s každým dítětem alespoň jednou za měsíc sednout mezi 4 očima a zeptat se ho, jak se mu daří, co by potřebovalo a co mu doporučujete. Začněte vést portfolio a pozvěte rodiče na tripartity…

Pokud budete dětem poskytovat průběžnou a cílenou zpětnou vazbu, která bude mít reálný dopad = pak budete jistě zčásti dělat formativní hodnocení, aniž byste se o tom bůhvíjak snažili.

No a jestli nevíte, jak na to, přidejte se do kurzu Formativní hodnocení. Další kolo pojedeme v létě formou letní online školy tak, abyste se stihli v klidu připravit na září. 🙂 Ráda vás tam uvidím!