Problémové chování ve třídě: Empatie nebo přísnější pravidla?

S problémovým chováním ve třídě se setkal asi každý učitel. Jak se k tomuto jevu postavit? Pomůže spíše empatie a přijetí dítěte nebo nastavení přísných pravidel? Nebo to není takto černobílé?

Problémové chování

Co to vlastně problémové chování je? Každý máme laťku problémového chování nastavenou jinde, ale obecně by se dalo říct, že problémové chování nastává tam, kde na sebe začnou dvě nebo více osob narážet, tzn. omezují si vzájemně osobní prostor, zasahují si do něj, nerespektují se.

Příčiny?

Příčin takového chování může být spousta. Úlohu hraje osobnost člověka (u všech účastníků – učitelé, žáci, rodiče), výchova a prostředí, ve kterém dítě žije. Dále deficity v dílčích nebo kognitivních funkcích (poruchy učení, chování, autistického spektra, nadání, apod.). Všechny tato faktory vstupují do sociálních interakcí a mohou způsobit to, čemu obecně říkáme problémové chování.

Co s tím?

Neřeknu tady žádnou novinku, ale obecnou pravdu – měli bychom třídu i jednotlivé žáky znát, pravidelně pracovat na dobrém klimatu třídy, podporovat respekt, komunikaci potřeb a nastavování si hranic. To vše je potřeba pro to, abychom problémovému chování předešli nebo aspoň k tomu, abychom věděli, odkud pak pramení.

Pokud si všímáme problémového chování u některého z dětí/žáků, nečekáme a jednáme. Zjišťujeme, čím je toto chování způsobeno. Zda špatnou komunikací – např. některé děti neumí vhodně navázat kontakt s ostatními, případně nezvládají udržet své hranice, či se jedná o závažnější a komplexnější problém?

Jestliže si nejste jisti, určitě vám s prvotním šetřením ve třídě pomůže i asistent pedagoga. Pokud ve třídě je, pozoruje třídu jinak, má k dětem jiný vztah, často je ve třídě i během přestávek, takže vám ukáže i jiný pohled na situace, které jsou vyhodnocené jako problémové.

Diagnostika (nejen) problémového chování

Již jsme zjistili ‚‚problém‘‘ a následně do celého procesu vstupují další účastníci, školní poradenské pracoviště (školní psycholog, speciální nebo sociální pedagog, výchovný poradce nebo metodik prevence), dále pak PPP nebo SPC a další.

Důležitá je hlavně správná a včasná diagnostika. Jakmile víme příčinu problémového chování, můžeme adekvátně reagovat a nastavit práci s dětmi tak, aby došlo co nejrychleji ke zlepšení. Ale pozor, to se nestane ze dne na den! Je potřeba trpělivosti a důsledné práce s jednotlivci i kolektivem.

Empatie vs. pravidla

Jak k dětem přistupovat? Nastavit přísná pravidla nebo zvolit spíše empatický přístup, kdy dítě přijmeme takové, jaké je?

Zeptám se jinak. Lze tyto přístupy použít efektivně každý zvlášť? Budou vám ve škole jeden bez druhého fungovat? Bezbřehé přijetí bez ošetření neřeší samotné problémové chování, zároveň přísná pravidla bez empatie mají daleko do laskavého přístupu k učení. V důsledku nebude prospěšné ani jedno.

Kombinace je cesta

Empatie a pravidla fungují nejlépe pospolu. Empatický přístup, všímání si dětí a jejich přijetí zajistí pocit bezpečného prostředí + podporuje dobré klima třídy. V takové třídě se problémové chování snáze ukáže a bude se snadněji řešit.

Pro dobré klima potřebují žáci pocit jistoty a bezpečí. Tu jim dávají jasná pravidla, která se nemění. Zvláště děti, které mají nastavená podpůrná opatření se v prostředí s pravidly dobře orientují, mají jasný návod, jasné hranice a necítí se ztracené.

U některých dětí se nová pravidla obtížněji nastavují, ale ve výsledku jim prospějí. Chce to čas a důslednost. Zejména u dětí s poruchami pozornosti jsou jasná pravidla a návody velmi důležité…

Ať se vám empatický přístup s pravidly daří!

*Veronika z Učíme společně

PS: Jaká pravidla máte ve třídě vy? Které považujete za to nejdůležitější?