Jak si připravit neotřelou hodinu?

Představte si: Učitel si připraví hodinu, která bude bavit jeho i žáky. Žáci si zároveň osvojí látku, kompetence, rozšíří si znalosti a dovednosti, učitel nestráví přípravou dvojnásobek času. Zdá se to jako sen? Dá se k tomuto cíli alespoň nějak přiblížit? Jak by taková hodina mohla vypadat?

Proč neotřelá hodina?

Jako první bychom si měli položit otázku: „Proč chceme/bychom měli tvořit neotřelé hodiny?“ Děláme to pro žáky nebo pro sebe? Jakákoliv motivace je dobrým odrazovým můstkem, uvidíte totiž, že taková netradiční hodina obohatí všechny.

Motivace a zapojení žáků

Pokud připravíme hodinu, která bude pro žáky zábavná, zapojíme je aktivně do výuky, případně jim svěříme možnost tvorby hodiny, jejich motivace k aktivnímu přístupu bude prokazatelně vyšší, než když budou pasivními přijímači. Látku si tedy lépe zapamatují a s největší pravděpodobností ji jen tak nezapomenou.

Jakmile žáky aktivně zapojíme do tvorby hodiny, přehodíme na ně i velkou část zodpovědnosti. Učíme je tedy nejen danou látku, ale také kompetence nezbytné k životu. Což je něco, co nové RVP ZV výrazně podporuje.

Čas na pozorování a individuální podporu žáků

Žáci pracují, domlouvají se, spolupracují, a my pedagogové máme jedinečnou příležitost pozorovat, zapisovat si poznámky. Nedílnou součástí práce pedagoga je pedagogická diagnostika, jedním z hlavních nástrojů je pozorování, na to ale často nemáme čas, jelikož stojíme před třídou a vedeme výklad, motivujeme k práci, zapojujeme se do všech aktivit…

Jakmile tuto část odpovědnosti přesuneme na žáky, dostane se nám prostoru právě na pozorování, ale také na individuální podporu těch, kteří to potřebují. Můžeme si o dětech vést poznámky a individuálně se jim pak věnovat.

Rozvoj vlastních pedagogických schopností

S každou přípravou hodiny, která neodpovídá zavedenému stereotypu, rozvíjíme své schopnosti a dovednosti. Sami se pedagogicky posouváme vpřed a učíme se spoustu nového. To za tu trochu práce navíc stojí.

Jak může vypadat neotřelá hodina?

Pod neotřelou hodinou si můžeme představit prakticky cokoliv. V každé třídě, v předmětu či u učitele bude taková hodina vypadat jinak – proměnných je opravdu hodně. Velkou úlohu bude hrát i čas, který chceme či můžeme věnovat přípravě i realizaci.

Náročnější varianta

Pokud máme čas, prostor a chuť se pustit do neotřelé hodiny jako do celého projektu, volíme některou z aktivit z této varianty. Jako první však musíme vědět, co chceme učit, tedy v jakém předmětu a jaké téma chceme neotřele zpracovat. Pak otevřeme svou mysl, popustíme uzdu své fantazie.

Konkrétní možnosti netradičního pojetí výuky se vypisují špatně. Jako příklad můžu zmínit dramatizaci nějaké historické události – např. žáci dostanou základní informace, sami si dohledají detaily, napíší scénář, tvoří kulisy i kostýmy a rekvizity. Takto mohou ztvárnit důležité chvíle v dějinách i běžný život v daném období. Díky takové velké realizaci si dané historické období či událost dobře zažijí a zapamatují.

Stejně tak si mohou jednotlivé týmy připravit znalostní soutěž pro ostatní nebo vyrobit deskovou či jinou společenskou hru. Nebo se pustit do náročnější verze – vytvořit stopovačku nebo dokonce něco na způsob únikových her.

Zapojit však můžeme i technologie. Děti s nimi umí většinou velmi dobře, a pokud si sami s nimi nejsme jistí, můžeme se něco přiučit i my. Kdo je zběhlý ve tvorbě v Canvě, zapojí do práce i QR kódy.

Neotřelá hodina na poslední chvíli

Jestliže máme málo času na přípravu, sáhneme nejspíše do této kategorie. Na internetu je spousta tipů a nápadů na neotřelé hodiny, které už někdo před námi dělal. Můžeme se tak inspirovat a ušetříme tím značnou část přípravy.

Sáhnout můžeme k umělé inteligenci pro radu i nápad, použít různé online nástroje na tvorbu kvízů či tajenek. Můžeme si stáhnout propracované materiály, kterými se internet hemží.

Buďme sami sebou

Rozhodně nepodporuji snahu zavděčit se žákům, podbízet se jim. Vytváření neotřelých hodin není o tom předvádět se před žáky a hrát jim divadlo k jejich pobavení. Tvorba takových hodin by jim měla přiblížit oblast, kterou jsme si oblíbili, možnost podívat se na téma, které máme rádi, našima očima, či nadchnout je pro téma, které nás baví a které učíme rádi…

Takových hodin by mělo být tak akorát – ani ne moc a ani ne málo. Pokud je budete dělat často, opadne vám nadšení i pravděpodobně opadne nadšení i zájem žáků. A naopak, pokud bude taková hodina za rok jen jedna, je větší pravděpodobnost, že se nepovede dle našich představ a žáci nebudou vědět, co mají dělat…

Držím palce, abyste přišli neotřelým hodinám na chuť a zvolili si ten váš ideální počet za měsíc. Pokud byste si nevěděli rady, napište nám, určitě společně něco vymyslíme nebo vám dáme nápad!

* Veronika z Učíme společně