Učitel jako facilitátor aneb předejme dětem odpovědnost za učení

Učitelská praxe se mění. Vývoj jde kupředu, mění se společnost i její potřeby. Učitelé by měli reagovat na tuto změnu nejen proto, že je třeba žáky připravit na reálný život, ale také proto, aby oni sami obstáli v životě. Kdo je to facilitátor a jak tento edukační styl pojmout ve škole?

Kdo je facilitátor?

Opět tu pro vás máme cizí slovo. Ne, opravdu to neděláme schválně. 🙂

Snažíme se jít s dobou a přinášet vám nové možnosti výuky, vedení, (sebe)rozvoje. S tím souvisí i zavádění nových pojmů. Každá změna ve světě se musí odrazit i ve škole. Pojďme se podívat na to, co to je facilitace, kdo je facilitátor a jak tuto roli využít ve školství.

Facilitace/facilitátor

Facilitace je technika, která se snaží skupinu efektivně vést k cíli – k řešení problému. Je zaměřená zejména na komunikaci: proces dorozumívání, naslouchání, porozumění a diskusi.

Facilitátor je odborník přes komunikaci. Snaží se účastníky vést k porozumění, správné formulaci otázek a odpovědí, naslouchání atd. K tomu využívá různé metody dle aktuální situace ve skupině, vytváří bezpečné prostředí, aby se mohl každý vyjádřit. Odpovídá za proces dorozumívání, ne za výsledek řešení.

Jak využít facilitaci ve škole?

Facilitace patří mezi jeden ze tří edukačních stylů (dělení dle Fenstermachera a Soltise): styl manažerský, facilitační, liberální. Každý z těchto přístupů má své nesporné klady i úskalí – je dobré o nich vědět.

Edukační styly

Stále ještě nejvíce využívaným je styl manažerský, kdy učitel jako manažer je řídící jednotkou při přenosu znalostí a vědomostí. Takový učitel klade důraz na obsah učiva a metody výuky. Učitel má zvládnutý time management, upřednostňuje frontální výuku, ta je přehledná a dobře organizovaná. To je ideální pro velké skupiny. Tento styl je velmi náročný na pozornost učitele, protože veškerý přenos informací stojí na něm.

Liberální styl výuky je ten, kdy učitel osvobozuje mysl žáků od zajetých stereotypů. Snaží se jim otevřít se novým možnostem, znalostem a vědomostem, nacházet neobvyklá řešení, dívat se na problém ze všech stran. Motivuje žáky, aby si sami chtěli osvojit učené. Tento styl je náročný na pozornost žáků, nese s sebou velké množství termínů, názvů, pojmů, které musí zvládnout pro pochopení učiva.

No a poslední v řadě je styl facilitační, kdy učitel zaměřuje pozornost na rozvoj žákovy osobnosti. Důležitá je pro něj autenticita, empatie, snaží se využít všeho, co každý jednotlivý žák do školy přináší.

Učitel jako facilitátor se snaží vést žáky k tomu, aby se vzdělávali mezi sebou a nebyli jen pasivními přijímači, ale platnou součástí vzdělávacího procesu. Tento styl je náročný na osobnost učitele, on sám musí být velmi komunikačně zdatný, musí umět reagovat na vzniklé situace… Zjednodušeně řečeno musí mít osvojené příslušné kompetence.

Facilitace – odpovědnost za učení na žácích

Pokud žáci převezmou odpovědnost za své učení, dáme jim prostor nebýt jen pasivními přijímači, ale aktivními přispěvateli v procesu vzdělávání, dojde k celé řadě důležitých změn.

Žáci se učí spolu komunikovat, naslouchat si, respektovat se, ocenit znalosti druhého. Poznávají sami sebe, své silné stránky, poznávají silné stránky ostatních. Zároveň i my poznáváme třídu a jednotlivce lépe, pracujeme na dobrém klimatu třídy.

Informace, které si žáci předají mezi sebou, často lépe přijmou, pochopení je rychlejší, proces zapamatování a vybavení si informací efektivnější.

Učitel přináší jen jeden z pohledů na problém – pokud je ve třídě víc učitelů, dostáváme víc pohledů. Nechejme tedy žáky vzdělávat se mezi sebou navzájem. Obohatí to i nás o další názory, podněty, informace, které se nám budou při práci s nimi hodit.

Jestliže není veškerá pozornost upřená jen na osobnost učitele, pak má pedagog volné ruce pro další důležité činnosti – např. pro pozorování žáků pro pedagogickou diagnostiku, práci se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, se žáky nadanými, pro práci s třídním klimatem či na rozvoj klíčových kompetencí.

V případě, že žákům vše nepředkládáme, ale oni musí vynaložit nějaké úsilí, mají pak větší radost, pokud se něco naučí. Jsou lépe motivovaní, osvojují si nástroje důležité pro život. My je vedeme, pozorujeme je, zda vše probíhá optimálně, jsme tu pro ně v případě potřeby. To je velký krok pro nás i pro žáky!

* Veronika z Učíme společně