Laskavé učení

Jak učíte děti? Děláte to s laskavostí a otevřeným srdcem? Nebo jste ten typ, který na sobě nepracuje, neposouvá se vpřed a nechápe dnešní generaci? Aneb proč je důležité laskavé učení…

Není učení jako učení

V Učitelském klubu jsme v měsíci září probírali s pedagogy výzvy na nadcházející školní rok. Bavili jsme se o tom, co pro ně znamená laskavé učení. Jak to vypadá a co si pod ním představují? A dělají ho v praxi?

Zajímavé bylo, že jsme se všichni shodli, že se o laskavé učení snažíme, ale že neumíme přesně popsat slovy, jak to vypadá. Je to jakýsi pocit… Moment, kdy je nám s dětmi dobře, učíme se novým věcem a vše plyne tak, jak nejlépe může. Nic nám nechybí.

Jenže není učení jako učení. Jistě se shodneme, že jsou ve škole momenty, kdy to laskavé není ani z pár procent. Proč se však máme o laskavé učení pokoušet?

Pedagog versus děti – nebo…?

Doba se mění a jde raketovým tempem kupředu. Pedagog, který učí již několik let, si mohl všimnout, že se ‚‚generace dětí‘‘ změnila. Nyní v praxi přicházíme do styku s dětmi, které vyrůstají v digitálním světě. O to více potřebují lidský kontakt, vřelost a pochopení.

Jenže na mnoha školách se pochopení a vřelosti nedočká nikdo, ať už je to dítě, pedagog, rodič či vedení. Ve společnosti se nám odráží nespokojenost, na internetu si stěžujeme, hledáme chyby a máme pocit, že když umíme psát, jsme povinni vyjádřit všude svůj názor.

V pedagogických skupinách to velmi často vře, ve skupinách rodičů o to více… a děti – ty už raději ani nemluví, jsou rezignované. Nebo je to jinak?

Chceme-li s dětmi ve škole zažívat příjemné chvíle a učit se s radostí, potřebujeme s nimi navázat vztah. Maličkost, dalo by se říct, ale není to tak. Již dávno neplatí, že pedagog je uznávanou autoritou a učebnicí. Děti mají všechny informace světa v ruce = v mobilu. Tak proč se snažit?

Protože pedagog je dospělý člověk, zná svět a může pomoci dětem získat potřebné dovednosti a kompetence k tomu, aby se jim ve světě dařilo. (Nebo by tedy alespoň měl toto umět… Zde si sáhněme do svědomí všichni, kteří tento článek čtou… Jdete s dobou? Znáte dnešní svět? Rozumíte mu?) Je tedy důležitým členem školství.

Pedagog a laskavé učení

Zkusme se na chvíli vžít do role dítěte. Je mu šest let a začne být školou povinné. Nikdo se ho neptá, zda chce. Většiny dětí se nikdo ani neptá, do jaké školy by chtěly chodit. A tak přijde šestý rok, někdy sedmý, a dítě nastoupí do ZŠ.

Ocitne se v kolektivu dětí, které nezná. Dostane pedagoga, kterého nezná, ale musí mu z principu věřit, neboť je to jediný dospělý, který ho v podstatě celé dopoledne provází. A teď záleží – setká se s člověkem, který jede již několik let v systému ‚‚cukr a bič‘‘ a tak se mu přizpůsobí, aby mělo klid? Je-li to dítě citlivé, pravděpodobně se nechá zlomit a bude dělat věci tak, jak pedagog káže. Je-li to dítě emočně silné a stabilní, bude možná vzdorovat… než to vzdá.

A nebo se dítě setká s laskavým pedagogem. Člověkem s otevřenou náručí, který je schopen sebereflexe a jde tzv. s dobou. S člověkem, který ví, že zdravý vztah a příjemné klima ve třídě udělá více než všechny znalosti světa nazpaměť. S osobností, která umí přiznat chybu a poučit se z ní. Která neočekává, že je jí dítě rovné znalostmi a zkušenostmi, ale bere ho sobě rovné jako člověka.

Dítě, které zná reálný i digitální svět, ve kterém žije z levného dopaminu, nepotřebuje speciální hry, pomůcky či padesát let staré učebnice. Potřebuje pochopení, vstřícnou náruč a laskavé učení s člověkem = pedagogem, který mu bude průvodcem v dnešním uspěchaném světě.

Jak být laskavým učitelem?

Učit s otevřenou myslí, to není pro každého. A dělat laskavé učení, to také ne. Je potřeba si konečně nastavit zrcadlo a říct si upřímně: ‚‚Jsem opravdu dobrý a kvalitní učitel?‘‘ Položit si otázku je jednoduché, ale odpovědět si na ni, to už dá práci. Ne každý pedagog to zvládne, ne každý obyčejný člověk to zvládne…

Ale člověk, který se setkává denně s dětmi, by si měl jednou za čas takovou sebereflexi udělat. K čemu je společnosti a dalším generacím prospěšné, když budeme usínat na vavřínech a nebudeme učit děti pro budoucnost? A k čemu nám bude učit se, když to bude pod nátlakem, výhružkami a s negativními zážitky?

Vzděláváme další generaci

Pojďme se zastavit a říct si, o co nám ve třídě opravdu jde… Chceme, aby děti uměly přes sto různých významných roků a jejich události nebo chceme, aby si uměly informace vyhledat samy a zhodnotit, jak jsou relevantní?

Potřebujeme, aby děti nevěřily všemu, co se kde napíše? Chceme, aby si uměly obhájit svůj názor a podložit ho fakty? Přejeme si, aby uměly řešit konflikty v klidu a dokázaly najít společně řešení? Chceme, aby si uměly poradit i s překážkami a nevzdávaly se při prvním neúspěchu? Chceme, aby byly kreativní, své a dělaly skvělé věci i pro komunitu, společnost, život ostatních…?

Pak pojďme otevřít srdce a začít dělat laskavé učení. Začněme u sebe – vše, co chceme po dětech, musíme nejprve umět my sami. Naučme se s technologiemi; přečtěme si nové poznatky z pedagogiky, psychologie, neurovědy; naučme se pracovat s vlastními emocemi a potřebami; dovzdělejme se v mezilidské komunikaci a vztazích; zpracujme si traumata a bolístky; naučme se a aplikujme zásady zdravého životního stylu; začněme říkat NE hloupostem a ano výzvám, které nás posunou kupředu…

Buďme lidští a laskaví lidé. Když budeme laskaví, důslední a vědomí sami sebe, budeme to moci učit děti a ovlivníme tak budoucí generace k lepšímu. Koneckonců děti jsou ti, kteří se o nás možná budou rádi starat, až budeme staří…

Jaký krok dnes uděláte k tomu, abyste začali aplikovat laskavé učení?

* Lucie Samková, tým Učíme společně

PS: Metoda laskavého učení brzy spatří světlo světa z naší dílny… Sledujte nás (KLIK), ať můžete být první, komu ji představíme. 🙂