Hudební nástroje ve výuce

Máte v kabinetu nebo ve sborovně hudební nástroje? Jsou využívané nebo na ně sedá prach? Pokud spíše ta druhá možnost, nenechte to tak! Ukážeme vám, jak lze do výuky smysluplně zařadit hudební nástroje nejen v hodinách hudební výchovy. A ano, je to super nápad!

Začneme příběhem

Představte si typickou situaci: je čtvrtek, pátá vyučovací hodina. Venku svítí slunce nebo naopak prší a pozornost třídy je na bodu mrazu. Třída je apatická k jakýmkoliv vašim pokusům o aktivizaci. Vy se ale potřebujete posunout v tématu dál. Nechcete sáhnout k frontální výuce, která by sice vyřešila vaši potřebu dokončit téma, ale žáci stejně po hodině nebudou vědět nic.

V tu chvíli se nabízí sáhnout do skříně a vytáhnout sadu rytmických dřívek nebo barevné plastové trubice Boomwhackers. Atmosféra v místnosti se okamžitě změní!

Cože? Proč?!

Mnoho pedagogů má hudební nástroje zafixované pouze jako pomůcku pro hudební výchovu. To je ale škoda. Hudba, a především rytmus, je totiž univerzálním jazykem, který dokáže „nakopnout“ učení v jakémkoliv předmětu. Nejde o to naučit děti hrát sonátu, ale využít zvuk a rytmus jako most k lepšímu zapamatování a soustředění.

Proč to funguje?

Možná se ptáte, proč by mělo obyčejné vyťukávání rytmu pomoci s vyjmenovanými slovy nebo se zlomky. Odpověď leží v tom, jak náš mozek zpracovává informace. Když žák sedí a pouze poslouchá výklad, aktivuje se primárně levá hemisféra a sluchová kůra (ve spánkovém laloku). Hudební nástroj však do procesu najednou zapojuje celý mozek.

Multisenzoriální zapojení aneb všemi smysly!

Zapojení nástrojů podněcuje hned tři hlavní kanály učení najednou:

• Vizuální = tedy oči: Žák vidí pohyb ruky, délku trubice Boomwhacker nebo barvu nástroje.
• Auditivní = tedy uši: Slyší tón, jeho délku a intenzitu.
• Kinetický = tedy pohyb: Fyzicky nástroj drží a musí vykonat pohyb, aby vydal zvuk. Tímto propojením vzniká v mozku mnohem silnější paměťová stopa. Informace není uložena jen jako abstraktní pojem, ale jako celotělový prožitek.

Rytmus

Lidský mozek miluje vzorce a rytmus je v podstatě struktura času = tedy opakovaný vzorec. Pokud novou informaci (např. nepravidelná slovesa v angličtině) zasadíme do rytmického vzorce, mozek ji přijme jako logickou strukturu, nikoliv jako chaos. Rytmus funguje jako takové lešení, o které se paměť může opřít ve chvíli, kdy se žák snaží si na danou věc vzpomenout. Zkuste jen vyklepat rytmus a žáci si rozpomenou!

Aktivace motorického kortexu hemisfér

Hra na nástroj vyžaduje jemnou i hrubou motoriku zároveň. Aktivace motorického kortexu (oblast v čelním laloku, která je zodpovědná za plánování, kontrolu a provádění dobrovolných pohybů) vysílá signál do prefrontální kůry (kde sídlí centrum soustředění a rozhodování), že se něco děje. To okamžitě zvyšuje bdělost a aktivitu.

Je tedy vědecky dokázáno, že krátká rytmická aktivita dokáže resetovat únavu a připravit mozek na další náročnou kognitivní činnost. Zjednodušeně – když si zabubnujeme, probudíme nejen mozek, ale celou bytost.

Zároveň dochází ke spolupráci hemisfér – když totiž zapojíme nástroje, pracuje levá i pravá hemisféra, podporujeme tedy i další oblasti, které jsou pro výuku nezbytné. Mozek se osvěží a snáze si bude pamatovat a učit se nové věci.

Trocha dopaminu na závěr

Učení doprovázené rytmem nebo zvukem je pro děti (i dospělé) přirozeně odměňující. Úspěšné trefení rytmu nebo společné souznění s třídou vyplavuje dopamin a snižuje hladinu kortizolu (stresového hormonu), což chceme. V bezpečném a radostném prostředí se mozek otevírá učení mnohem snadněji než v prostředí stresu (například z dělání chyby).

Nejsem hudebník aneb tipy do praxe

Možná si říkáte: „Nejsem hudebník, co s tím mám dělat?“ Dobrá zpráva je, že pro tyhle aktivity nepotřebujete konzervatoř ani umět hrát složité věci na nástroje. Stačí odvaha zkusit něco nového a troška důvtipu. Nebo kolega, který vám pomůže i v dějepise najít chvilku na využití hudebního nástroje.

Pokud si vezmete do ruky rytmické nástroje, můžete si k učivu např. jen tak bubnovat, ťukat, tleskat… a mnohdy stačí i jen naše tělo.

Chcete slyšet čísla?

Matematika a hudba jsou si blíž, než se zdá. Počítání dob v taktu je v podstatě práce se zlomky. Zkuste nechat děti vybubnovat „celou koláčovou notu“ a pak ji rozdělit na dvě půlové nebo čtyři čtvrťové. Malá násobilka se zase skvěle učí v rytmu – na každou třetí (nebo pátou) dobu přijde silný úder na bubínek. Tím se čísla změní v rytmický vzorec, který se pamatuje téměř sám.

Slabiky, nálada v textu a prokletá vyjmenovaná slova

Délka slabik v češtině je pro mnoho dětí oříškem. Použijte ozvučná dřívka nebo triangl. Krátká slabika = krátké klepnutí, dlouhá slabika = jasný cink. U literatury pak nástroje poslouží jako zvuková kulisa. Čtete o bouřce? Dešťová hůl nebo plechový bubínek vtáhnou žáky do děje během vteřiny. Výborně se hodí také během storytellingu.

Kladete si otázku, jak efektivně naučit žáky vyjmenovaná slova? Pokládají vám rodiče otázku, zda se už vymyslelo něco lepšího než jen naučení řady slov zpaměti? I zde jsou nástroje řešením! Do řady slov rytmizujte hrou na tělo. Můžete si slova rozdělit na slovní druhy a každý slovní druh klepnout na jinou část těla. Pokud zvolíte přechod přes střed těla, opět aktivujete obě mozkové hemisféry.

Cizí jazyky už jinak učit nebudete

Každý jazyk má svůj specifický akcent a melodičnost. Použití shakeru při opakování slovíček pomáhá dětem lépe vnímat dynamiku řeči. Rytmizace frází odstraňuje bariéry a strach z mluvení – rytmus totiž funguje jako bezpečné vodítko, které žáka nepustí. Má cizí jazyk přízvuk na jiné slabice? Pomozte si dřívky, ať je přízvuk patrný!

Ledolamky a tvořiče atmosféry

Kromě výuky samotné jsou nástroje skvělé pro management třídy. Krátký signál na kalimbu nebo tibetskou misku může sloužit jako elegantní náhrada za křik: „Ticho, prosím!“. Pětiminutová aktivita s hrou na tělo zase dokáže rozhýbat energii, když třída upadá do letargie.

Nehledejte dokonalost, hledejte prožitek

Největší bariérou pro používání nástrojů bývá náš vlastní ostych. Máme pocit, že musíme hrát dokonale. Ale děti nepotřebují virtuosa. Potřebují průvodce, který jim ukáže, že učení může být živé, hlasité a zábavné.

Začněte pomalu. Půjčte si ze sborovny pár dřívek nebo stačí obyčejné tužky, kterými budete ťukat o lavici. Uvidíte, že ta jiskra v očích žáků za to stojí. Hudba totiž nepatří jen do notových sešitů – patří všude tam, kde se chceme něco skutečně naučit. A navíc je nám přirozená, žije s námi od nepaměti…

*Veronika z Učíme společně