Sebehodnocení ke konci roku

Další kalendářní rok se blíží ke konci a ve škole to znamená jediné – blíží se pololetí… Proč je teď nejlepší čas dělat s dětmi sebehodnocení ke konci roku? Co máme do hodnocení zapojit?

Není hodnocení jako hodnocení

Hodnocení používáme ve škole každý den v rámci zpětné vazby směrem k dětem. Říkáme jim, co se jim daří či nedaří, co umí či neumí. Dáváme si pozor na to, jaké využíváme při zpětné vazbě formulace a snažíme se děti co nejvíce podpořit.

V hodnocení využíváme nejen zpětné vazby od nás, ale také zpětné vazby od ostatních – od spolužáků. Když tomu tak je, nazýváme to vrstevnickým hodnocením.

Co pro nás tedy znamená sebehodnocení? Je to hodnocení, ve kterém hodnotíme sami sebe. Ať už my sami se hodnotíme jako pedagogové, tak i děti samy sebe hodnotí jako žáky.

Proč jít do sebehodnocení?

Sebehodnocení děláme v praxi různou formou – každou hodinu, každý den či každý týden nebo měsíc. Když se jedná o hodnocení rychlé, využíváme k tomu snadné aktivity, ke kterým nepotřebujeme moc pomůcek. Jedná se o aktivity typu ‚‚zvedni palec‘‘, smajlíci či semafor.

Pokud chceme dělat hodnocení pravidelněji a chceme ho po čase srovnávat, využíváme k tomu již grafické záležitosti – od nakreslených smajlíků, bodových stupnic či procent, po papíry velikosti A4 s různými otázkami, takzvané sebehodnotící formuláře.

Má to svůj smysl

Hodnocení (to pravidelné) má svůj význam. Po čase totiž můžeme díky srovnání vidět, kam jsme se v práci či dovednostech posunuli kupředu, kde stagnujeme a kde se například zhoršujeme. I pro žáky ve škole má hodnocení, které zaznamenáváme, obrovský význam.

Je skvělé, když dítě vidí, co mu jde a nejde. A obzvlášť, když má srovnání v čase. Budujeme díky tomu pozitivní náhled na sebe sama, posilujeme sebevědomí a podporujeme samostatnost. Viditelné úspěchy žáka povzbudí na další cestě.

Nejen pro dítě

Pokud děláme ve škole (třeba ve čtvrtletí) tripartity, využíváme takovéto hodnotící či sebehodnotící formuláře pravidelně. Na tripartitách pak žák i rodič vidí, jak na tom dítě je a můžeme se společně dohodnout, s čím potřebuje pomoci.

Sebehodnotící (či hodnotící) formuláře můžeme zakládat i do žákovského portfolia a každý rok na konci díky tomu porovnat cestu kupředu. A pokud portofia uchováváme, je to v devítce skvělé překvapení, protože dítě najednou vidí, jak náročnou cestu vpřed ušlo.

Sebehodnocení na konci kalendářního roku?

Nejen čtvrtletí se hodí pro sebehodnocení. I v rámci kalendářního roku se můžeme společně s dětmi ohlédnout zpět a udělat si takovou malou revizi toho, kam jsme za náš rok došli. Žijeme sice ve školním roce, ale svět tam venku se za chvilku přepíše na nové datum… Tak toho pojďme využít.

V rámci sebehodnocení v tomto případě se pojďme podívat na životní zkušenosti, na zlepšení dovedností a na osvojení či zlepšení již získaných kompetencí.

A na co se můžeme ptát?

Doporučuji s mladšími dětmi udělat takové sebehodnocení společně v kruhu a ústně. Se staršími dětmi pak můžeme využít formulářů a daný papír vložit třeba do již zmiňovaného portfolia. Otázky, které využijete, by měly být konkrétní, ale zároveň dávat prostor pro zamyšlení. Tedy například:

• Jaký byl tvůj největší zážitek v tomto roce?
• Co ses letos nového naučil/a?
• S jakým člověkem ses tento rok nejvíce bavil/a? 
• Jaký je tvůj největší úspěch za tento rok?
• Kdybys mohl/a, co bys na tomto roce změnil/a?
• Co sám/sama sobě přeješ do nového roku?

Či jiné podle nálady třídy nebo vašich vlastních nápadů. V tomto případě se rozhodně meze pro kreativitu nekladou. Využít můžete například i společné fotky pro připomenutí zážitků!

Hlavně si sebehodnocení užít

Sebehodnocení a ohlédnutí za uplynulým kalendářním rokem je aktivita, kterou já osobně mám moc ráda. Vždy si díky tomu uvědomím, kolik věcí jsem za daný rok stihla. Kolik lidí jsem potkala, kolik míst jsem navštívila… Je to taková malá nostalgie a mám pak pocit, že ten život není zase tak rychlý, jak se mi možná občas zdá.

Díky ohlédnutí zpět totiž zjistím, že celý kalendářní rok byl plný zážitků a momentů, které jsem si užívala naplno – ať už pozitivně či třeba s velkými emocemi. Ale stál za to.

A co vy? Děláte si také retrospekci? A budete ji dělat s dětmi?

* Lucie z Učíme společně